Je důležité hned na začátku říct, že vnější a vnitřní inflační tlaky dopadly na úrodnou půdu dlouhodobě neřešených strukturálních problémů. Tyto problémy se nakumulovaly v průběhu české transformace. První problém souvisí s charakterem české ekonomiky. Česká ekonomika má po turbulentních privatizačních vlnách výrazně dvojí charakter. V klíčových oblastech včetně obchodu je ovládána multinacionálními firmami a jejich cenovou politikou. Ta spočívá v nastavení a vývoji spotřebitelských cen u celé řady zboží a služeb zásadně výše, než by odpovídalo průměrné kupní síle občanů ČR. Česká ekonomika je ekonomikou závislou, ekonomikou subdodavatelskou, ekonomikou doplňkovou.

Na druhou stranu výhoda domácí výroby levné elektrické energie vodními a atomovými elektrárnami je vymazána účastí ČR na systému obchodování prostřednictvím energetické burzy. Specifickou situaci však můžeme sledovat i v oblasti výroby, skladování a distribuce pohonných hmot, která prošla kompletní privatizací.

V ČR je velmi silná monopolizace českého obchodu zahraničními obchodními koncerny.České obchody individuálních malých a středních prodejců vzniklých v tzv. malé privatizaci, a obchodní řetězce spotřebních družstev byly a jsou bez jakéhokoli zájmu a pomoci ze strany státu likvidovány. Nebyly schopny ustát často velmi agresívní cenový tlak velkých řetězců. Ty, při takřka bezbřehém povolování výstavby dalších a dalších supermarketů na straně jedné a absolutním nezájmu státu i většiny obcí o zachování a podporu malých a středních výrobců a obchodníků, či tradičních spotřebních družstev na straně druhé, fakticky zmonopolizovaly český trh spotřebního zboží. Řetězcům je v rámci slevových akcí umožněno poskytovat „slevy“ v řádech desítek procent a tím dále likvidovat zbytky českých obchodníků.