Především bychom zastropovali na daleko nižší úrovni, než je současných 240 EUR za MWh. Navrhovali jsme slovenskou cestu, kde je strop 61,21 EUR za MWh (nemluvě o Francii, kde je strop 46 EUR/MWh).  Námitka, že cenový limit na Slovensku je "pouze" dohodnutý, že to není zákon, je lichá. Jsme civilizovaná země, kde se dohody dodržují. Na Slovensku se vláda dohodla s akcionáři Slovenských elektráren, a to jsou konkrétně EPH českého miliardáře Daniela Křetínského a italský Enel. Slovenský ministr Sulík jim pohrozil zdaněním mimořádných zisků a akcionáři si snadno spočítali, že dohoda o limitní ceně je pro ně výhodnější. Dohoda je podle mého názoru stále možná, i když elektřinu na příští rok výrobci z větší části již prodali a odběratelé nakoupili. Vstoupit do těchto kontraktů bude těžké a měla by za to zaplatit tato vláda - ne ovšem ze státního rozpočtu,. ale z rozpočtů politických stran, které jí vyslovily důvěru a z majetků ministrů, kteří toto zdržení způsobili. Na Slovensku mají cenu čtyřikrát nižší než my a jediný rozdíl, mezi Slovenskem a Českem je v tom, že u nás se celá energetická krize zatím ani v nejmenším nedotkla výrobců, pouze marže obchodníků mají být zastropovány, ale marže jsou v procentech z obratu a ten bude při takto stanovených cenách obrovský. Všechno má u nás zaplatit daňový poplatník. My bychom to změnili, podstatnou část krizových nákladů by nesli výrobci, kteří by tím rozhodně nezkrachovali - výroba elektřiny je totiž v zásadě velmi levná, jedna MWh přijde na padesát haléřů! Při ceně do 100 EUR (cca 2,500 Kč) budou tedy dobře živi jak výrobci, tak distributoři a obchodníci a koncový zákazník se může při rozumných úsporách dostat prakticky na úroveň loňských nákladů.

Rozhodně bychom nepřipustili to, co nastává nyní: výrobci mohou prodávat elektřinu prakticky za jakoukoliv cenu a obchodník ji může za jakoukoliv cenu koupit. Konečným spotřebitelům ji ale může prodat už jen tu Síkelovu zastropovanou cenu 240 EUR. Tím mu vznikne nárok na dotaci od státu ve výši rozdílu a ještě stát zaplatí marži obchodníka, kterou stát stanovil na 2 - 3 %. Výrobci si cenu nebudou samozřejmě vymýšlet, budou kopírovat burzu v Lipsku. Abychom si to uměli představit: dnes je v Lipsku cena 400 EUR, výrobce za tuto cenu prodá a obchodník nakoupí. Spotřebitelům prodá obchodník za 240 EUR a od státu dostane za každou MWh 160 EUR dotaci a ještě marži kolem 10 EUR.
U nás jsou tři největší výrobci elektřiny: ČEZ, jehož minoritní akcionáři si u nás najali na vyjednávání se státem právníka, EPH Daniela Křetínského (který šel na dohodu se Slovenskem) a Sev.en Pavla Tykače (který nabídnul státu celou svou produkci elektřiny za předválečnou cenu už někdy v květnu).

Co bychom dál udělali jinak, to je zajištění kvalitních informací. Stát ani ERÚ nemají přesné in formace o tom, kolik lidí si už elektřinu na příští rok koupilo, za jaké ceny a od koho, kolik elektřiny bylo našimi výrobci prodáno, kolik který obchodník nakoupil a jaké marže se na energetickém trhu uplatňují, kdy a kolika lidem končí fixace atd. My bychom si tyto informace opatřili, už v únoru bychom na nich trvali a i dnes bychom je od výrobců a obchodníků okamžitě vyžadovali. Teprve se znalostí situace bychom uzavírali dohodu na rozumné období, spíš s delším horizontem, aby se celý trh mohl zklidnit.

Zároveň bychom okamžitě zrušili nesmyslné rozhodnutí o redistribučních platbách, které nesmyslně deformuje situaci v českém zemědělství a v konečném důsledku zakládá obrovský růst cen potravin. I tady bychom šli na dohodu s největšími výrobci, abychom udrželi základní potraviny na domácím trhu a za dostupné ceny. V tomto smyslu bychom jednali i s maloobchodními řetězci, pro které není drahota dobrou perspektivou - obrat jim bude klesat a levné dodávky od domácích výrobců budou váznout. Pokud tuto rovnici nepochopí, museli bychom přijmout legislativní opatření, abychom řetězce dostali na stranu českých spotřebitelů a českých výrobců. Já ale věřím, že by silové řešení nutné nebylo.

Pokud jde o zemní plyn, byli bychom se snažili využít příležitosti a koupit zásobníky na našem území. Pak bychom mohli i s obchodníky jednat o rozumném zásobování plynem, jehož spotřebu bychom redukovali zejména optimalizací provozu paroplynových jednotek. Už teď by tu byly masivní dotace na úsporná opatření, na budování lokálních a komunitních zdrojů tepla i elektřiny, podpořili bychom každý rozumný postup v nadcházející topné sezóně, tedy i dočasný návrat k pevným palivům a režimové řízení spotřeby zemního plynu a elektřiny.

Se státním rozpočtem bychom rozhodně pracovali jinak než tato vláda. Nelpěli bychom na žádných dogmatech, ani pokud jde o daně, ani pokud jde o schodek státního rozpočtu. Jistě by pomohlo obnovení EET, jistě by se dalo sáhnout do některých daňových výjimek a na druhé straně bychom asi netrvali na současné vysoké zaměstnanosti, neuvažovali bychom o nějakém plošném kurzarbeitu, nebrali bychom lidem slevu na jízdném. Pokud bychom rozumně zastropovali ceny energií, nevystavovali nikomu bianco šeky tak, jako tato vláda, měli bychom volné ruce k rozumnému řešení v sociální oblasti, ale i na investice, kde by byly priority jasné: diverzifikace energetických zdrojů, úspory energií, infrastruktura a nové technologie.

Převzato z Profilu.