Jsem přesvědčen, že hlasy soukromníků, jejich rodin a jejich některých zaměstnanců rozhodnou parlamentní volby v říjnu 2017.

Jako pamětník a účastník volebního dění od roku 1989 do dneška si dovolím podepřít své, pro některé určitě překvapivé, tvrzení fakty, která mě k této předpovědi vedou. Dovolte na začátek určitou historickou inspekci na téma soukromník-volič.

Určitě se shodneme, že v listopadu 1989 a v následujícch2-3 letech byli soukromníci i ti, kteří se k tomuto kroku chystali, velkými podporovateli nového režimu. Hlavně ti, kteří pocházeli z rodin bolševikem zlikvidovaných živnostníků, sedláků a podnikatelů. Je pravdou, že určité procento začínajících soukromníků pocházejících z komunistických rodin, mnohdy nomenklaturních, změnu režimu nevítalo, ale potichu se do podnikání pustilo. Některým nic jiného nezbývalo, protože velmi rychle zanikaly „jejich organizace“ nebo ucítili šanci, jak využít své staré kontakty. Až přijetím federální vyhlášky č. 105 dne 1. 5. 1990 se komunisté-soukromníci uklidnili, protože při žádosti o povolení podnikání se nikdo neměl právo ptát na dřívější politickou příslušnost. Dodnes by tak měli Václavu Havlovi nosit kytky na hrob. V této úžasné a neopakovatelné atmosféře, kdy ministři i tehdejší poslanci přímo honili občany svými sliby do soukromého podnikání, jsme ve Sdružení československých podnikatelů, které jsme založili na Žofíně už 16. 12. 1989, začali výrazně tušit, že vývoj bude složitý. Tím, že jsme se stali dalece nejsilnější organizací bojující za soukromníky, jsme při jednáních v Tripartitě, se členy vlády i v parlamentu poznali, že cesta bude trnitá a že nic není rozhodnuto na věčné časy. Pochopili jsme, že bez přímého politického vlivu, tedy bez zastoupení politicky organizovaných soukromníků v parlamentu a vládě, to nepůjde. Proto jsme na konci roku 1991 založili Stranu podnikatelů, živnostníků a rolníků a zúčastnili se parlamentních voleb v roce 1992. Do ČNR nás volilo 203 641 voličů, ale to stačilo pouze na 3,14 %. Určitá část voličů z řad soukromníků podlehla vábení Václava Klause a jeho nově založené ODS, aby za pár let pro něho neměla dobrého slova. I v dalších a dalších volbách tisíce soukromníků a jejich rodinných příslušníků volilo nového mesiáše, protože ten předešlý je tradičně zklamal a sliby těch nových byly tak nadějné. Soukromníci „vyrobili“ svými hlasy Bártovy Věci veřejné, soukromníci svými hlasy výrazně přispěli k úspěchu Andreje Babiše v roce 2013. Až do voleb v roce 2013 se ale nikdy nestalo, že by soukromnické hlasy přispěly k volbě své popravčí čety.

Ať už byl u vesla Čalfa, Pithart, Klaus, Zeman, Špidla, Gross, Paroubek, Topolánek nebo Nečas, nikdy nešlo o život.

Za pravicových vlád bylo vždy o něco lépe, ale ani žádná levicová vláda se ani náznakem nepokusila o plošnou likvidaci jedné třídy. Pravdou ale je, že k soukromníkům byla nejvstřícnější česká vláda Petra Pitharta v letech 1990 - 1992.

V roce 2013 se to stalo – soukromnické hlasy výrazně přispěli k volbě své popravčí čety..

Významní politologové se shodují, že 400 000 – 500 000 hlasů z řad soukromníků a jejich rodin v roce 2013 dostal Andrej Babiš. Důvody byly poměrně jednoduché. Pád vlády Petra Nečase, hospodářská krize, nejhlubší krize ODS v její historii a k tomu soukromníci říkali, že horší ministr financí než byl Miroslav Kalousek, který chtěl zrušit paušály a stále vymýšlel různé kraviny, už nemůže být. To říkali a masově volili Babiše. Velmi brzo poznali, že volili svého kata. Dnes je pro drtivou většinu soukromníků a jejich rodin Babiš škůdcem č. 1. Přiznávají, že ho volili, vědí, k čemu svým hlasem přispěli a mnozí se ptají, jak dál a jak to napravit?

Parlamentní volby v říjnu 2017 budou naprosto odlišné od všech předešlých voleb v tom, že nejen soukromníci a jejich rodiny si naplno uvědomují, že v těchto volbách nepůjde o jemné politické nuance, ale o holý život a osud republiky. O holý život více jak 2,5 milionu lidí, to je přibližný počet soukromníků a členů jejich rodin.

Není v tento moment v České republice větší skupina lidí, které spojuje velká obava o svůj osud a o to, že pár nebezpečných idiotů jim likviduje firmy, které dlouhé roku tvrdě budovali. Pocity v duši mají stejné. Strach a nejistota, co bude dál. A je dnes druhotné, jestli jsou více napravo nebo liberálové, konzervativci nebo levicoví intelektuálové atd. Neviditelným poutem je pro tyto volby spojuje strach z budoucnosti. Proto ten titulek mého článku. Komu tato velká masa voličů uvěří, protože na rozdíl od koblihářů přemýšlí, ten rozhodne o výsledku voleb. Stejně jako Strana soukromníků České republiky tito lidé vědí, že naším základním cílem je výsledkem voleb dostat Babiše a KSČM do opozice. Pamatuji si, jak jsem byl často kárán, že používám výraz třídní boj. Po výrocích Štěcha a Mládka o soukromnících mě už za to nekárá nikdo. Volby 2017 rozhodnou, kdo tento souboj vyhraje. Štěch, Mládek, Babiš a další nelaškují, myslí to vážně. Dobré je ale to, že i zatím poloslepým snad otevřeli oči.

Tímto co píši netvrdím, že v říjnu 2017 budou všichni soukromníci a jejich rodiny volit společnou kandidátku ODS a Strany soukromníků České republiky, kde najdete naše kandidáty. Budeme se ale snažit, aby nám uvěřili, že to, co píšeme v našem programu dodržíme a nikdy neuhneme. Stavovský program brzy zveřejníme. Je to zajímavé čtení. Naši předkové nám za 1. republiky ukázali to, že pokud politicky organizovaní soukromníci mají v parlamentu a ve vládě své zvolené zástupce, Babiš a spol. nemají šanci na zásadní zvraty.

To stejné musíme ve volbách dokázat i my.

S veškerou úctou

Rudolf Baránek