Když jsem se podíval na priority současné vlády, které se nejvíce odhalily při jednáních o energetické bezpečnosti, pochopil jsem, že blaho České republiky a jejích občanů je skutečně to poslední, na čem jí záleží.

Od voleb do Poslanecké sněmovny uběhl více než rok, takže je možné hodnotit nejen (ne)úspěchy Pětikoalice, ale hlavně skutečné cíle současné české vlády.

Od prvního pohledu je jasné, že se vyznačují podivnou nejednoznačností a občas si vzájemně odporují. Kupodivu to není dáno jen seskupením pěti politických subjektů s velmi rozdílnými programy, ale snahou vyhovět třem různým centrům rozhodování, které tuto vládu fakticky řídí. Jde o Washington, Brusel a Berlín.

Když to hodně zjednoduším, základní požadavky Spojených států jsou dva – učinit z České republiky výhradního dovozce zkapalnělého břidlicového plynu z USA, který zamění dosavadní dodávky ruského zemního plynu. Dále pak udržení naší pozice státu, který podporuje Ukrajinu až na samou hranu konfliktu s Ruskem. Tuto roli ve větší míře již hraje Polsko, se kterým vytváříme jakousi jestřábí letku. Dá se předpokládat, že svou roli v budoucnu má sehrát náš zbrojní průmysl.

Pokud jde o Brusel a Berlín, ti mají jeden společný požadavek, kterým je pokračování politice Zeleného údělu, tedy Grýndýlu. Jedním z jeho základních cílů, který bez ohledu na energetickou krizi a válku na Ukrajině prosazují, je deindustrializace Evropy, tedy zničení průmyslu. Česká republika jako nejprůmyslovější země Unie se evidentně stává jednou z prvních obětí této sebevražedné zelené politiky.