Vážený pane místopředsedo, vážené dámy a pánové, vážený pane ministře prostřednictvím pana předsedajícího, ono to tady už dneska zaznělo z úst pana kolegy poslance Jana Chvojky, ale vy předkládáte totožný, identický návrh zákona, který se tady objevil již na sklonku minulého volebního období a ke kterému tady z řad mnoha institucí byla vznesena opravdu velká kritika a ke kterému se v minulosti již mnohokrát požadovaly mnohé analýzy, které jste nedodal. Pan ministr Pelikán bez důvěry projevil předložením návrhu novely insolvenčního zákona minimum pokory, podle mého názoru minimálně vůči Poslanecké sněmovně. Předkládá parlamentu návrh, který je totožný s jeho návrhem z konce minulého volebního období. Připomínám, že již tehdy ho odmítla řada klíčových institucí. Byl podroben kritice i v prvním čtení, to tady dnes také zaznělo a byl také přerušen v prvním čtení po rozpravě. Dovoluji si připomenout, že ani na jednu z věcných a závažných výtek, které tehdy zazněly, pan ministr nereagoval a v debatě vůbec nevystoupil. Bohužel, podle mého názoru pan ministr Pelikán nevyužil ani ten čas, kterého se mu dostalo a v průběhu, podle mého názoru, pěti měsíců zákon ani neupravil, ani nedoplnil. Přesto nyní posílá do legislativního procesu návrh v tom původním, identickém znění.

Chtěl bych také říci, že již podruhé obešel Legislativní radu vlády. V zákonu se nekonalo meziresortní připomínkové řízení, což je s ohledem na stejné znění zákona naprosto logické, ale současně to znamená, že jsou platné připomínky uplatňované k zákonu v legislativním procesu v minulém volebním období, vážené dámy a pánové, co se z předloženého materiálu ale vůbec nedozvíme. V předloženém návrhu zákona chybí zásadní analýzy a informace, na základě kterých by bylo možné posoudit, zda je návrh vůbec v souladu s právními nebo ústavními pravidly v České republice, jaké budou jeho finanční náklady a zda namísto lidem ve skutečné bezvýchodné situaci nepovede k masivnímu zneužívání na úkor věřitelům. Já osobně postrádám řádné zdůvodnění potřebnosti předložení této úpravy. Důvodem nemůže být jen aktuální číslo lidí v dluzích ani mediální masáž podpořená některými neziskovými organizacemi. To, podle mého názoru, nedává obrázek o tom, proč a jací lidé se zadlužují. Dokonce ani nevíme, v kolika případech se ocitají v dluzích jen vlastní nezodpovědností a v kolika případech vinou objektivních příčin, které nemohou ovlivnit.

Dále mi, podle mého názoru, chybí analýza dopadů na věřitele a podnikatelské prostředí obecně. V postavení věřitelů nejsou jen finanční nebo bankovní instituce, jsou to i firmy poskytující služby a zboží, jsou to sdružení vlastníků bytů, obce a mnoho dalších. Považuji za nemyslitelné, abychom se rozhodovali o tak zásadní věci jako je promíjení dluhů bez zmíněné analýzy. Nevíme, kolik by nás nový systém oddlužení podle představ pana ministra Pelikána stál. Respektive to nevíme přesně. I při velmi konzervativním odhadu nových žádostí o oddlužení a se znalostí průměrných nákladů na správu a vedení jednoho oddlužení se ale dostaneme k částkách v řádu miliard. Nejde přitom jen o celkové náklady státu na oddlužení lidí v dluzích, ale také o záruku na odměnách insolvenčních správců. Pro pana ministra to není nic nového, protože s dotazy na dopady do rozpočtu byl konfrontován již před rokem a bohužel, tak jak jsem viděl na stenozáznamu, na ně nereagoval.

Myslím si, že nejsem sám, koho by zajímaly dopady na rozpočet a tak, jak jsem opět ze stenozáznamu viděl, s tímto dotazem se dokonce vyjádřil tehdejší ministr financí, současný premiér bez důvěry Andrej Babiš a já si dovolím citovat jeho tehdejší požadavek: Požadujeme doplnit, že všechny údaje, vyvolané přijetím předloženého návrhu, budou pokryty v rámci narozpočtovaných prostředků a stávajícího personálního zabezpečení kapitoly Ministerstva spravedlnosti.

Chtěl bych se proto zeptat, zda je toto zajištěno. A pokud ne, jak budou výdaje v souvislosti s předkládaným návrhem pokryty.

Není úplně zřejmé, jaké dopady by měl zákon v předloženém znění na práci soudů. Ty by měly mnohem důkladněji posuzovat vůli dlužníků plnit své povinnosti a splácet dluhy. Opakovaně byla vyjádřena obava, že dojde k přetížení soudů a řízení se bude prodlužovat. Je podle mého názoru pravděpodobné, že insolvenční soudy začnou z části pod zvýšeným tlakem nespokojených věřitelů přísněji posuzovat splnění podmínek pro povolení, schválení a trvání oddlužení. Snad ještě horší variantou je naopak stav, kdy by se právě pod tíhou nových žádostí o insolvenci začalo postupovat ryze formálně, protože na víc nebude soudcům zbývat čas. Soudě podle veřejně dostupných stanovisek nejde o planou obavu, protože na toto riziko upozorňují samotní soudci, tak jak jsme mohli všichni v médiích vidět.

V neposlední řadě mě udivilo konstatování předkladatele, že nová pravidla insolvencí nebudou mít dopady na obce, resp. územně správní celky, a podle mého názoru a podle mých zkušeností je opak naopak pravdou. Města a obce České republiky a jimi zřizované či zakládané právnické osoby patří mezi významnou skupinu věřitelů. Obcím vzniká celá řada pohledávek za poskytování veřejných služeb, ať už za nájemné, nebo odpady. Obce jsou navíc s ohledem na charakter poskytovaných služeb věřitel nedobrovolný. Já se přiznám, že nemám oficiálně statistiky, jak na tom přibližně 6 200 obcí a měst v České republice je, ale myslím si, že to je podle mého názoru i pro tento segment závažná věc.

Vážené dámy a pánové, vážené kolegyně a kolegové, z věcného hlediska považuji návrh za špatný a nespravedlivý k těm, kteří své dluhy splácejí. Jsou to lidé, kteří raději osekávají všechny své náklady a žijí doslova z ruky do pusy jen proto, že nechtějí spadnout do exekuce nebo procházet procesem oddlužení. Takoví lidé se snaží svá, třeba nesprávná, rozhodnutí v minulosti napravit, nevyžadují záchranné sítě. Jsou často v mnohem svízelnější situaci než ti, kteří se spoléhají na to, že je někdo z bryndy nakonec vytáhne. Oproti tomu přichází ministr Pelikán s návrhem, který de facto znamená plošnou dluhovou amnestii pro všechny, kteří své dluhy splácet nezvládají, ale také třeba ani splácet nechtějí. A obávám se, že zákon tak, jak je napsaný, vůbec nezaručuje, že bude možné mezi těmito dvěma skupinami rozlišovat.

Já vím, že na tomto místě se jistě pan ministr ohradí. Opakovaně, tak jak jsem slyšel, veřejně odmítl tvrzení, že se jedná o dluhovou amnestii. Podle něj prý stát namísto posílání sociálních dávek pomůže dlužníkům z pasti a ti začnou pracovat a poctivě splácet veškerý svůj výdělek věřitelům.

Já se akorát ptám, kde jsou záruky a motivace pro ty lidi, aby pracovali legálně a své závazky plnili. Já to v předloženém zákoně bohužel nevidím. Naopak se zdá, že lepším řešením bude pro mnoho problematických dlužníků zůstat v šedé zóně, to tady dnes také již zaznělo, výdělky nepřiznávat a dál čerpat sociální dávky.

Vážené dámy a pánové, závěrem, máme tady před sebou návrh, s nímž řada klíčových institucí v České republice vyjádřila nesouhlas. Nemáme k dispozici analýzy současného stavu a neexistují, nebo spíše existují pochybnosti o dopadech navrhovaných změn. Navíc v zásadě každá politická strana avizovala, že bude chtít zákon ve Sněmovně přepsat. Ovšem samozřejmě každá podle svých představ. Podle mého názoru tak reálně hrozí, že namísto špatných změn projde Sněmovnou jejich ještě horší verze. Proto podpořím návrh na zamítnutí případně návrh na vrácení předkladateli k přepracování.

Pokud nebudou tyto návrhy schváleny a zákon bude přikázán k projednání ve výborech, navrhuji, aby se jím zabýval s ohledem na zmíněné širší souvislosti sociální výbor a výbor hospodářský. Děkuji za pozornost.