Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, páni ministři, vážené dámy, vážení pánové. Stává se mi to jednou za dvacet let, možná za padesát, ale výjimečně musím souhlasit s komunistickým poslancem panem kolegou Ondráčkem. Obávám se, že má do značné míry pravdu. (Se smíchem.) A to hned ve třech otázkách.

Za prvé - a už jsme o tom dneska dopoledne jednou hovořili. Zase. Směrnice přijatá podle důvodové zprávy, směrnice přijata 11. května 2016, účinná od 10. června 2016 a datum implementace 11. června 2019. Kdy přichází vláda s tímto návrhem zákona do Poslanecké sněmovny? 8. října 2018. Naprostý standard. Dva a půl roku to trvá exekutivě. A tohle je fakt jako neuvěřitelně jednoduchá věc. A pak se přijde do Sněmovny a začne se říkat, musíme zkracovat lhůty na 30 dnů. A ve věci, kterou podle mého názoru opravdu nepotřebujeme, a tady má paní zpravodajka naprostou pravdu v tom, že naše soudnictví ve věcech mládeže funguje velmi dobře a řekl bych na rozdíl od trestné činnosti dospělých, kde je to mnohem složitější, tak v té trestné činnosti mládeže a nedospělců to funguje fakt velmi dobře a jsme velmi vepředu před řadou zemí EU.

Takže první zloba tak trochu na ministra, který... já vím, že on za to osobně nemůže, protože on v té době byl ministrem čtyři měsíce, ale spíš na to ministerstvo prostě ta exekutiva se fakt musí naučit. A už jsme se tady dneska o tom bavili, jestli nějaká novela jednacího řádu nemá říct prostě, jestli chcete směrnici, musíte jí přinést aspoň osm měsíců dopředu. Osm měsíců je minimální lhůta, kterou běží dnešní legislativní proces, když se všichni snažíme, a když se nic, nic nezblokuje, nic se nezbrzdí ve výborech. A není možné opravdu přicházet s tím, že za půl roku, za tři měsíce, někdy i za měsíc potřebuji mít implementaci. Tak to je první poznámka.

Druhá poznámka. Zajímalo by mě, kdo to vyjednával a jakým způsobem to vyjednával. Kdo je zodpovědný za exekutivu. Kdo byl zodpovědný za exekutivu v minulém volebním období za vyjednání takovéhoto typu směrnice? Mně ta teze naprosto v rozporu se vším, co známe v našem právním řádu, opravdu, že se bude zvažovat, kolik je komu let a existují-li nějaké důvodné pochybnosti o tom... celý náš právní řád je přece postaven na tom, že víme, kolik je dotyčným osobám let. V občanském právu, v jakémkoliv jiném právu, proto tady máme všichni občanský průkaz od patnácti let atd. atd. atd. A najednou a zrovna v trestním právu docházíme k situaci, kdy začneme říkat: Má se za to, že výhodnější postavení má i ten, u něhož není možné bez důvodné pochybnosti určit, že v době spáchání činu jinak trestného dovršil patnáctý rok věku. Dokonce ještě s touhle jakoby beneficí, beneficí do plusu. Ne, má předložit.

A to fakt za situace, kterou už tady do jisté míry pan kolega Ondráček zmiňoval, že se nám začíná po Evropské unii pohybovat stále více osob, o jejichž věku nevíme možná vůbec nic, nebo o něm něco víme, a oni tvrdí něco úplně jiného, než co bychom každý z nás řekli na první pohled. Tak to je druhá výhrada, kterou sdílím, a kde si myslím, že se máme poradit ještě ve výboru. Ještě je to takové trochu srandovní, že v těch bodech dva a tři - bod dva podtrhaný nemáte, že je povinně povinnou implementaci Evropské směrnice. Bod tři podtrhaný už máte, že je povinnou. Tak nevím, možná že to tak je, že opravdu jenom bod tři. Pak můžeme bod dva vypustit. Nebo někdo, kdo podtrhoval zapomněl podtrhovat. Ale to je jenom taková poznámka na okraj. Myslím, že se tím každopádně musíme zabývat.

A poslední poznámka. Zase to tady do jisté míry řekl pan poslanec Ondráček, ale já se k tomu také přihlašuji. Ty nekonečné poučovací povinnosti, ale říkal jsem to tady v jiných zákonech. V zákonech o bankách, v zákonech dalších... Ty nekonečné poučovací povinnosti, které máme vůči kdekomu, vedou přece k naprosté formalizaci těch úkonů. Místo toho, abychom byli schopni říct jako tady si haj svá práva, tady ti říkáme to a to, tak docházíme k tomu, že člověk přijde na policejní výslech a první co je, že podepíše pět různých papírů, co se zavazuje dodržovat, a to není ani podezřelý. To nemusí být ani vůbec řízení vedeno proti němu... je vedeno proti někomu jinému, ale zato už jsem se pětkrát vzdal různých práv a byl seznámen s tím, či oním.

Mně tohleto nepřipadá normální a myslím, že bychom to neměli v těch zákonech prohlubovat, protože bych řekl, že to není příliš časté. Nedoporučuji, abychom zkracovali lhůtu na 30 dnů, protože si myslím, že se s tím chvilku vyhrát na ústavněprávním výboru můžeme, a že se vůbec nic nestane zejména s ohledem na to, že jsou evropské volby a bůh ví, jaká bude příští komise. Děkuji za pozornost.