Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové,

já pokládám za trošku zbytné, vést tady nekonečnou debatu o tom, jakým způsobem vykládat ústavu a ústavní zvyklosti. Nakonec to stejně bude muset vyložit případně Ústavní soud a někdo se na něj obrátit může. Já jsem přesvědčen, že ten výklad, který je zde volen, je i v té teoretické části menšinový. Netvrdím, že nejsou ústavní právníci, kteří se k němu kloní, k těm 30 dnům. Podle mého názoru jazykově v žádném případě z ústavy nevyplývá.

Mám tady před sebou stanovisko, které mi před chvilinkou dal pan ministr pro legislativu, který musel odejít, pan kolega Šalomoun, kde vládní legislativa jednoznačně říká - je možné prodloužit o více než 30 dnů. A fakt bych strašně nerad, abychom se tady oháněli příkladem praxe minulé vlády, která prostě byla menšinová, kde ten nouzový stav, všichni víme, nejenom že vedl k těm nákupům, to bych snad ještě i zapomněl, ale vedl k výraznému omezování práv občanů a občany to rozčilovalo.

Když vláda poprvé přišla s tím, že bude potřebovat prodloužit nouzový stav, původní teze byla tři měsíce, slyšel jsem opozici, říkám - milí členové vlády, bylo by rozumnější, abychom nešli na tři měsíce, vláda to o více než polovinu toho původně navrženého zkrátila, požádala do konce května, na 58 dnů. Teď se stane casus belli z toho, jestli to má být, nebo nemá být 30 dnů, které jsou v té ústavě napsány jenom z hlediska ve vztahu k vládě. Mně to připadá úplně zbytečné, úplně zbytečná tahle debata, nakonec ji stejně bude muset případně rozhodnout Ústavní soud a většina teoretické fronty se spíše kloní k tomu, že to možné prodloužení na delší čas je.

Já naopak vyzývám opozici, která nám říká - my jsme připraveni pro to hlasovat, my si myslíme, že nouzový stav je v pořádku, tak pokud jsme chtěli navrhovat 90, vy říkáte 30, tak mi 58 připadá rozumný kompromis a zvažte, jestli na něj nejste schopni přistoupit.

Děkuji za pozornost.