Vážený pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové, já myslím, že zaznělo úplně všechno, ale vytvořím prostor těch čtyř minut, aby se dalo dojít do sálu, protože jistě asi tušíte, že vládní koalice musí mít na hlasování 101 hlasů a že strávit tady dnešní příjemné dvě hodiny opoziční kritikou bylo sice milé, ale ne všichni to vydrží. Takže jenom několik poznámek k tomu, co zde průběžně zaznělo. 

K paní poslankyni Peštové, která se tady ráda a opakovaně rozčiluje a vyčítá nám, jak jsme hloupí, prostřednictvím pana předsedajícího bych rád konstatoval, že žádný návrh na tři náměstky v rozpravě přednesen nebyl. Byly varianty čtyři, pět a ponechání stávajících dvou a podle počtu ředitelů sekcí. My jsme celkem jasně řekli a deklarovali jsme to i tady, že ne všechno musí být napsáno v zákoně. Znáte mě dobře, že já to říkám celý život, některé věci má upravovat svět sám a nemusíme mít vždycky pečlivě napsáno - tolik máme ředitelů, tolik máme náměstků, tolik máme ministrů. On ten svět funguje i bez toho a čím víc toho píšeme, tím častěji ty zákony znovu a znovu novelizujeme. A pokládám to za zbytečné, abychom kvůli každé změně museli zasahovat do zákona.

To byl hlavní důvod, proč jsme se bránili tomu, té snaze omezit počet náměstků a deklarovali právě jenom to, že ano, dělíme státní službu po úroveň vrchních ředitelů sekcí, kteří by měli být tím odborným aparátem, na úroveň pak posléze náměstků, kteří by skutečně měli být tím, kdo přichází s ministrem, s tímto ministrem také posléze odchází a spolupomáhají mu řídit příslušný resort. To je první poznámka.

Druhá poznámka. V Senátu já jsem strávil nad zákonem o státní službě poměrně dlouhý čas, prošel jsem tři orgány, dva výbory a jednu komisi. A musím říct, že mi tam byly vyčítány věci, které se nakonec do usnesení Senátu nedostaly, protože jsem je úpěnlivě prosil, že očekávám, že nám prezident republiky tento návrh zákona vrátí, abychom ho stihli projednat pokud možno včas, byly mi vyčítány věci, které nejsou promítnuty v jiných zákonech, například zákon o střetu zájmů, v zákonu o soudním řádu, správním a v dalších, v zákonech o soudech a soudcích, které byly, dejme tomu, technickými nedopatřeními, ale k samotné verzi, která vzešla a odešla ze Sněmovny, žádné zásadnější výhrady kromě jednotlivých senátorů říkány nebyly a bylo jasně na všech těch výborech deklarováno, že teze, které jsou součástí návrhu zákona, to znamená, ministr přichází se svými náměstky a ti řídí resort a státní služba má vevnitř mít vytvořeny konkurenční předpoklady, že jednou za pět let každý se musí pokusit obhájit svoji pozici a funkci, tyto dva parametry v Senátu v žádném případě zpochybněny nebyly.

Tolik asi moje závěrečné slovo. Já věřím, že Poslanecká sněmovna přehlasuje veto prezidenta republiky. Naprosto chápu opozici, ostatně my jsme to v opozici dělali také, že kritizuje zákon o státní službě, ale doufám, že jistě opozice chápe, že my potřebujeme v situaci, kdy je státní služba zcela zabetonována lidmi, kteří tam přišli za vlád nejprve Bohuslava Sobotky a posléze Andreje Babiše a kteří odpovídají tomuto politickému složení, že je potřeba tam vytvořit alespoň jistou míru vnitřní konkurence a jistou míru posunu lidí, kteří skutečně mají i tu odbornost a nejenom věrnost. Děkuji za pozornost.