Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové, i když je relativně pozdě, ale přesto vás ještě chvilinku zdržím, protože jsem u různých snah modelovat financování volebních kampaní, už jsem jich tady zažil poměrně hodně. A vždycky se ukáže, že ono to nakonec nefunguje. Kdo trochu studuje historické dějiny, tak ví, že se ve Spojených státech o to pokouší asi tak 200 let a jsou s tím stále nespokojeni. V Evropě podle toho, jak dlouho ty země demokracie mají, tak někdy stovky let, někdy jenom desítky let od druhé světové války. A také nikde s tím nepanuje úplná spokojenost.

Já rozumím tomu, že si vládní koalice předsevzala a my jsme se to v minulém volebním období pokoušeli dělat také, tehdy hlavně pod tlakem Věcí veřejných, že si předsevzala nějaký úkol zprůhlednit financování politických stran a politických kampaní a omlouvám se, že budu mluvit k oběma tiskům zároveň, ale myslím, že jsou spolu nerozlučně spjaté a že by měly být v podstatě projednávány skoro bych řekl v jedné rozpravě a rozhodně budu pak navrhovat, aby byly projednávány oba ve stejných výborech. Protože nedává vůbec smysl, aby politické strany byly jenom v kontrolním výboru a volební zákony jenom v ústavněprávním výboru. Že oba tisky mají být projednávány v obou výborech. Dokonce bych doporučoval, aby měly jeden garanční výbor, ale není to nic tak zásadního.

Pokud se týká úřadu, v diskusi minulé vládní koalici jsme právě o úřadu mnohokrát mluvili, myslím, že to není nezbytnou podmínkou. Upřímně řečeno, doporučení GREKO členských států Rady Evropy, kdo tušíte, co to je Rada Evropy, tak myslím, že jsem zažil málo zbytečnějších organizací v životě, než je Rada Evropy, takže že by toto mělo být rozhodující kritérium, mně nepřipadá a v tomto směru velmi souhlasím s panem místopředsedou Filipem, jako s ním většinou nesouhlasím, že představa toho, že pár byrokratů kontroluje fungování politického stranického ústavního systému, se mi zdá opravdu mimořádně, mimořádně problematická. Já si myslím, že buď to má zůstat v nějaké podobě ve Sněmovně, nebo ty návrhy, které tady byly v minulém volebním období, ano, dejme kontrolní funkce Nejvyššímu kontrolnímu úřadu. Ano, není možné, aby Nejvyšší kontrolní úřad se stal zároveň sankčním místem. Tak vymysleme na tom nezávislé sankční místo, kterému by pouze Nejvyšší kontrolní úřad předával takové podněty. To může být např. nějaký finanční úřad, který by pak vyhodnotil a tam by bylo teprve odvádění. Nevidím důvod, proč kvůli tomu zřizovat zvláštní úřad a opravdu vytvářet zase instituci, která si usedne a bude modelovat politický systém v této zemi. To je první poznámka stran úřadu.

Druhá poznámka stran toho, jestli se domnívám, že něco zásadního vyřešíme. Víte dobře, že jsme přijali jakási omezení pro prezidentské volby, zejména omezení dárců, průhlednosti transparentních účtů, minimálně transparentních darů a výdajů na kampaň. Máte pocit, že prezidentské volby byly o to férovější? Nebo jejich výsledky, ve kterých někteří kandidáti zůstávali s velkými dluhy, které pak někdo za ně zázračně zatáhl, když se připojili svou podporou k vítěznému kandidátovi, nám ukazují, že to k něčemu je? Já se obávám, že zrovna prezidentské volby jsou pro nás velkým příkladem toho, jak limity transparentnosti účtů a další věci fungují minimálně složitě a v okamžiku, kdy už ty volby proběhnou, už není boha, který by je zpochybnil.

Stejně tak poslední věc, kterou bych chtěl, abychom si vyjasnili. Pokud chceme modelovat politické kampaně a politické strany, tak musíme - a to je přesně problém, který se stále řeší ve Spojených státech. Já se domnívám, že pan ministr Dienstbier nemá pravdu, pokud tady cituje, že republikánské primárky ve Spojených státech rozhodne pár miliardářů, protože tam je velmi tvrdé omezení na individuální dary, které smějí přijít na volební kampaň. Problém je ten, že ty peníze pak nechodí přímo těm politickým stranám, ale chodí různým subjektům, které daného kandidáta podporují. A chceme-li tady zférovatět soutěž, a pokoušejme se o to, pak nemá smysl regulovat jenom politické strany, ale také ostatní subjekty vstupující do politické kampaně.

Abych to řekl na příkladu minulých voleb. Pokud kandiduje hnutí Ano, dává nějaké své peníze, je to naprosto v pořádku. Pokud ale současně jeho předseda má zaplacenou kampaň Vodňanského kuřete, do které já nevím, kolik Agrofert peněz a je mi to jedno, je to právo Agrofertu, ale ve které se jeden z čelných kandidátů objevuje každý večer v televizi, tak je to přece naprosto jasný a drsný zásah do předvolební kampaně, který, pokud nedokážeme zregulovat vedle toho, jak se smějí dělat politické kampaně, tak jak se smějí dělat ty hospodářské kampaně na podporu jednotlivých kandidátů, tak jsme nezregulovali vůbec nic, tak to akorát vyvedeme z průhledného systému politických stran a pojedeme nějakým systémem úplně jiných subjektů, které z těch či oněch důvodů, ať už pro to, že ten člověk je vlastník nebo že ho mají třeba rádi, budou podporovat jednotlivé kandidáty nebo možná i jednotlivé strany, strany a hnutí.

Myslím, že tohle je největší problém, který se řeší opravdu všude na světě. Ve Spojených státech se velmi přesně ví, co jsou to ty tzv. tvrdé peníze a co jsou to ty měkké peníze, čím víc se regulují ty tvrdé peníze přímo určené na kampaň, tím více mi peněz teče v těch měkkých, v těch podporovatelích. Takže chceme-li vůbec nějak problém vyřešit, musíme současně... A teď abych nemluvil jenom o hnutí Ano a jeho kampani. Různých jiných subjektů, které vstupovaly do politického boje, někdy, řekněme, podporujíce někoho, ale někdy také někoho pomlouvajíce, včetně těch subjektů, které si nám dneska dovolují psát, jako je rekonstrukce státu a další vyděračské organizace, které si nám dnes dovolují psát, jak ten zákon máme upravit, a tehdy se snažily ty volby, a já nevím, za čí peníze, ale bylo by zajímavé vědět, za čí peníze a v jakém rozsahu, tehdy se snažily ty volby dramaticky ovlivnit, tak pokud nevyjasníme tyto toky, které směřují do politického systému, pak sebevětší regulace politických stran jenom omezuje ten politický život a skutečně nezlepšuje strukturu demokracie v zemi.

Tak jen bych prosil, abychom se, až se budeme nad těmi zákony zamýšlet, přemýšleli i o tom, jaké další a jiné smějí být vstupy do politických kampaní, ať už komerčních subjektů nebo dalších tzv. nezávislých, tzv. apolitických hnutí nebo sdružení, které se stejně snažíte ovlivnit. Děkuji za pozornost.