Komentář  ke třem oblastem:

1. Klimatická politika
2. Kamala Harris
3. Vyjádření českých politiků k americkým volbám jako svého druhu indikátor, co nás třeba čeká.

Klimatická politika je zdaleka nejdůležitější agenda, protože bez spolupracujících USA je jakákoli světová snaha řešit klimatickou krizi chabá. Jejich emise jsou totiž obří absolutně (cca 13% světových) i při přepočtu na obyvatele.

Biden se klimatu ve svém programu věnuje a program je vcelku ambiciozní, velmi limitující ale je to, co mu dovolí kongres. Pokud v něm zůstane republikánská většina, bude mít Biden v klimatické politice svázané ruce. I tak je toho ale opravdu hodně, co může udělat. Klíčová bude zahraniční klimatická politika, hlavně návrat mezi signatáře Pařížské dohody a plnění jejich cílů. Kromě toho je limitován jen svými ambicemi: může například iniciovat mezinárodní zákaz těžby v Arktidě.

V USA může pohnout věcmi v energetice, dopravě nebo ochraně přírody před těžbou. V případě vyhlášení klimatické krize jako ohrožení národní bezpečnosti pak má možnosti ještě širší, tento krok je však vnímán kontroverzně. Trump ho použil pro ospravedlnění svých plánů na stavbu zdi.

Cesta k cíli, kterým by měla být uhlíková neutralita v roce 2050, je však zabarikádována republikánskou neústupností. Je těžké si představit, že země splní takový cíl, pokud to jedna ze dvou hlavních stran bude setrvale torpédovat. To ale Biden osobně nevyřeší.

Kamala Harris. Přiznám se, že ji téměř neznám, ale když čtu všude nadšené komentáře na její zvolení, přijdou mi trochu mimo poznámky z české levice, že to je jen další reprezentantka velkého byznysu, která má problematickou minulost a není dostatečně progresivní.

Jako symbol toho, že i žena s imigračním původem se může dostat do takto vysoké funkce, a jako motivace pro miliony žen a dívek, je její role opravdu historická. Vypůjčil bych si tu komentář od AOC: “You can’t be what you can’t see.” - tedy “Nemůžete být tím, co nevidíte”.

Pákový efekt, který bude mít širší zapojení žen, včetně těch z doposud marginalizovaných skupin, do politiky, je mnohem důležitější než jakákoli jedna konkrétní problematická věc, kterou Kamala Harris ve své kariéře udělala.

Z českých reakcí na volby mě zaujaly dvě. Andrej Babiš naznačuje, že se svou politiku asi zase bude snažit tlačit do migrace. Věřím, že ty tisíce reálných mrtvých, které svou nekompetencí způsobil, budou hrát věští roli než tisíce imaginárních migrantů, proti kterým “chrání”.

Předseda ODS Petr Fiala pak mezi vyjmenováváním politických úspěchů Trumpa zmínil “etickou konzervativní agendu” potratů. Jasně, je to jedna věta, ale i v kontextu dění v Polsku by bylo nanejvýš na místě se ptát, jaké má ODS v této oblasti záměry. Abychom nakonec po volbách v příštím roce nadšení z toho, že se podařilo odstranit Babiše, nevystřídalo rozčarování z toho, co za konzervativní síly se nám dostaly k moci.