Jako přímý účastník pražských demonstrací 17. listopadu před 30 lety jsem se na události z předvečera 30. výročí sametové revoluce díval spíše s obavami. Zatímco před 30 lety jsme demonstrovali za odstoupení vlády, která byla zvolena pod tlakem represí ve volbách, jež neměly se svobodným vyjádřením občanů nic společného, tentokrát demonstrovali občané proti předsedovi vlády, který byl jmenován na základě přesvědčivého vítězství ve svobodných a demokratických volbách, a který se dle průzkumů veřejného mínění i dnes opírá o výraznou podporu obyvatelstva, přinejmenším ve srovnání s jinými uchazeči o vládní křesla.

Takže obrat o 180 stupňů, obrat, který mně děsí a který nemohu přijmout. A trochu mně mrzí, že tolik výrazných osobností, kterých si vážím, se nechala zmanipulovat k účasti na této exhibici. Jak jinak totiž nazvat čtení těžkým perem vykonstruovaných vět a souvětí, která aktéři bez opory papíru nebyli ani schopni sdělit. Jak jinak nazvat trapné chvilky mezi odstavci, kdy se přednášející domníval, že nastal čas pro „spontánní“ potlesk, a mnohdy milion chvilek trvalo, než účastníci pochopili, a začali na pokyn roztleskávače konat dle pravidel davového chování. Rétoři jako Hugo Chavez, Fidel Castro nebo naposled třeba Evo Morales dokázali manipulovat davy silou své spontánnosti. Davům v předvečer 30. výročí revoluce se dostalo jen milion chvilek trapnosti a exhibování.

Beru demonstraci jako svobodné vyjádření názoru některých občanů. Vyzývám však všechny, kteří to s demokracií a svobodou myslí opravdu vážně, aby odmítli ultimáta předkládaná novodobými kazateli rovnosti, svornosti a bratrství, zabalená ve třpytivém papíru rádoby demokratických hesel, vyvěrající však z těch nejpodlejších vlastností každého z nás jako jsou závist, nepřejícnost a pomstychtivost, a směřující pouze k nové formě diktatury, a to k diktatuře nátlakových skupin.

Odmítám novodobé mikuláše, kteří chtějí bohatým brát a chudým dávat, neb je dobré si stále připomínat vývoj po roce 1945, kdy napřed byly znárodněny velké podniky, pak menší a menší a nakonec vám odvedli i tu poslední krávu nebo kozu. Sebereme Babišovi, a kdo bude další na řadě? Ministři? Hejtmani? Majitelé podniků? Majitelé polností? Majitelé domů? Církev? Banky? Spolky? Chataři? Kde se požadavky nátlakových skupin zastaví? Půjdeme s nimi zpátky do socialistického ráje s rozdělováním každému dle jeho potřeb, ale soudruhům více? To snad občané už nechceme!

Važme si demokracie a važme si demokratických procedur. Buďme ve střehu před těmi, kteří tyto procedury ohybají, obcházejí a snaží se nám vnutit své představy jakousi postranní cestou.

Příležitost vyjádřit svobodně svůj názor budeme mít už hodně brzy. Za rok půjdeme ke krajským volbám. Před 30 lety jsme si na náměstích vybojovali svobodné volby. Nenechme si je nyní na stejných náměstích od nejrůznějších nátlakových skupin vzít a rozhodujme o své budoucnosti způsobem, jak jsme si před 30 lety zvolili – u volebních uren.

Jedno pozitivum ovšem sobotnímu pomatení davu nemůžeme upřít. Považme, kdyby byť jen jeho polovina vyrazila při vládnoucím hezkém počasí někam do přírody. Takhle si řada navštěvovaných míst a s nimi i jejich lesní obyvatelé mohli jeden víkend vydechnout a my, kteří se v davech nějak necítí nejlépe, jsme si mohli užít klidu a samoty. A stálo to za to!

Převzato z profilu.