Už jen málokterý čtenář si dnes vybaví (bez pomoci strýčka Googla) jméno jednoho z nejvýraznějších politiků 1. poloviny minulého století Jana Christiana Smutse, jehož výročí úmrtí si připomínáme 10. září.

A přece jde o muže, který svou odvahou a schopnostmi navždy změnil politickou mapu jižní Afriky, který se výrazně zapsal do imperiální politiky Spojeného království a který vešel do dějin jako jeden ze zakládajících otců Organizace spojených národů, jejíž preambule je autorem.

Generál Jan Christian Smuts byl výraznou postavou anglo-búrské války v letech 1899-1902. Spolu s generály Louisem Bothou a Christiaanem de Wetem patřil k nejlepším stratégům búrských vojenských sil, jímž se tak dlouho dařilo vzdorovat britské materiální i početní přesile.

Po porážce pro-búrského Transvaalu se stal vůdčí postavou v jednání o budoucnosti kolonie a vytvoření společného jihoafrického státu Britů a Búrů. A byl to Jan Christian Smuts, komu se nakonec podařilo získat v roce 1905 souhlas britského premiéra Sira Henryho Campbella Bannermana s vytvořením nezávislého státu, což se stává skutečností v podobě Jihoafrické unie o 5 let později.

Velká postava světové politiky a přece tak málo známý i svým současníkům. Lékař jeho přítele Winstona Churchila Sir Charles Wilson (pozdější lord Moran) Smutse charakterizuje následovně: „Nikdo neví, jaký ve skutečnosti je. Zdá se, že tento solitér, tvrdý Búr se svým biblickým světonázorem žije ve svém vlastním světě. Zdá se, jako by byl odříznut od jiných lidí…Kdokoliv mu pak vstoupí do cesty, je z ní tvrdě vykázán..“

Obránce morálních hodnot viktoriánské doby, muž imperiálního myšlení a panafrických vizí snící o naplnění vize Cecila Rhodese o velké Jižní Africe sahající od Kapského města až do Káhiry, státník přesvědčený o nevyhnutelnosti úlohy bílé civilizace při vzdělávání a pozdvihování jiných ras. „Patřil k tomu druhu lidí a ke generaci, která se cítila vykolejena a někdy rozezlena světovými událostmi, které ohrožovaly svět, pro který žili – autoritu bílé vlády a systém správy v souladu s liberálním pohledem na svět Britského impéria“, charakterizuje Smutse Bill Schwarz z Oxfordské univerzity v knize White Man´s World.

Jan Christian Smuts byl dvakrát premiérem Jihoafrické unie, a to v letech 1919-1924 a poté 1938-1948.  V hodnosti generála a později polního maršála velel jihoafrickým jednotkám na bojištích první světové války a byl členem britského válečného kabinetu. Jako člen britské delegace byl účastníkem poválečných mírových jednání ve Versailles.

Na počátku druhé světové války se velkou měrou zasloužil o to, že Jihoafrická unie změnila neutralitu na podporu Spojenců. Neúnavně povzbuzoval bojující jednotky a vléval naději do řad britských občanů na vlnách BBC. Poklonu mu za to složil třeba britský novinář a neúnavný kritik totalitních režimů, autor Farmy zvířat George Orwell : „V Británii je v současnosti jen málo státníků, kteří by byli více respektováni než Smuts,“ (Orwell: The War Commentaries) .

Po válce pak stojí u zrodu Organizace spojených národů, stává se kancléřem Univerzity Cambridge a v únoru 1947 vítá a provází v roli premiéra krále Jiřího V. na jeho cestě po Jihoafrické unii.

Nikomu nekvete pšenička věčně. Ve volbách v roce 1948 prohrává Smuts se svým názorovým rivalem Danielem Francoisem Malanem. V Jižní Africe tím definitivně končí éra poklidné postkoloniální idylky. Nová Jižní Afrika po Smutsovoi je vržena do víru rychle se měnících světových poměrů, kde stále větší roli hrají nové státy vzniklé z bývalých kolonií a kde bývalým koloniálním mocnostem už chybí vůle k obraně hodnot, na nichž byla impéria postavena.

O novém světovém pořádku se Jan Christian Smuts mohl ještě přesvědčit na vlastní oči. Jeho dítě v podobě OSN odmítlo návrh otce zakladatele, aby Jihozápadní Afrika, dědictví spravované Unií po bývalé koloniální mocnosti Německu, byla k Unii trvale přičleněna.

Tím se definitivně rozpadly Smutsovi panafrické  plány, když už dříve přičlenění k Unii odmítla Rhodesie (referendum v roce 1922) a poté Spojené království nedovolilo přičlenění svých kolonií Basutska a Svazijska, kterým místo toho udělila samostatnost.

10. září 1950 Jan Christian Smuts umírá. O 6 let později se mu dostává ještě pocty v podobě pomníku na Parlamentním náměstí v Londýně, jeho pomník v parlamentních zahradách v Kapském městě snad také ještě stojí…

Smutsův australský životopisec Keith Hancock určitě není daleko od pravdy, když píše: „Krajan, syn rodné hroudy, Afrikánec a ještě něco více – Afričan, snad největší Afričan, který se kdy objevil (W.K. Hancock: Smuts-The Field of Force, 1919-1950).

Převzato z profilu politika.