Klasické slovíčkaření. Hlavně neurazit, nedotknout se (údajného cítění „kubánského lidu“). Politická korektnost, která není na místě. Nebo snad o mrtvých jen dobré. I tak nějak lze charakterizovat různá vyjádření našich volených představitelů k úmrtí bývalého kubánského diktátora Fidela Castra.

Alespoň že americký prezident čekatel Donald Trump nezapřel svůj způsob předvolební rétoriky a vyjádřil se zcela jasně a bez jakýchkoliv servítků: Pan Castro byl diktátor a tyran. A dodal ještě, že může přehodnotit Obamovu vstřícnost vůči současnému kubánskému vedení. Proč? Protože - proč by měla Amerika nabízet vstřícná gesta zemi, která ji slovy zemřelého diktátora po desetiletí haněla a obviňovala ze vší bídy a chudoby, s níž se musela a dodnes musí potýkat?

S panem Trumpem nelze než souhlasit. Castro patří do skupiny lidí zahrnujících soudruhy Stalina, Kim Ir Sena nebo našeho Klementa Gottwalda. Skupiny lidí, kteří zruinovali své státy a na troskách ekonomické devastace a zlomených hřbetů svých poddaných vybudovali své policejní diktatury.

Přesto musím zdvihnout prst a připomenout, že svůj díl odpovědnosti za Castrovo zjevení mají i samy Spojené státy. Nesmyslná dlouhodobá podpora Castrova předchůdce, stejně krutého diktátora Batisty, a poté politické přešlapování kolem nové revoluční vlády (zpočátku nesocialistické!), které skončilo krachem špatně připravené vojenské intervence v zátoce Sviní v roce 1961, nahnalo revolucionáře do vstřícné náruče Chruščovova sovětského vedení. Jak by také ne, Chruščov byl vděčen za každou slabost svého nepřítele, jen aby mu vrazil nůž do nechráněné části těla. A tou se stala Kuba. Následné hospodářské embargo a přerušení hospodářských i politických styků již byly pouhými zoufalými gesty, která „sbratření“ Kuby a tzv. socialistického tábora jen urychlila. Je škoda, že se tímto politickým i vojenským neúspěchem Spojené státy nepoučily a stejné břídilství předvedly i ve Vietnamu, Somálsku nebo aktuálně v Afghánistánu. Jaký to rozdíl třeba proti bleskovým operacím izraelské armády bojující vždy s vědomím vítězství nebo smrti (myslím jí zánik izraelského státu). Nebo třeba operaci thatcherovské Británie na Falklandách, kde její rázný zákrok (logisticky podporovaný chilskou armádou) zabránil argentinské okupaci ostrova. Válka-neválka jak ji často Spojené státy předvádějí nejenže řešení problému nepomáhá, ale s postupem délky vojenské přítomnosti ho dělá složitějším včetně ztráty veškeré podpory veřejnosti. Invazi v zátoce Sviní Amerikou podporované jednotky totálně nezvládly a byla z toho skoro čtyřicetiletá castrovská diktatura a vývoz kubánské revoluce do dalších latinskoamerických i afrických států. Takové věci by se vojenské mocnosti, jako jsou Spojené státy, prostě stávat neměly.

Souhlasím s Trumpovými slovy – Castro byl diktátor a tyran. Američané však nesou svůj díl odpovědnosti na tom, že se tento tyran vůbec objevil a mohl tak dlouho tyranizovat své poddané.