Referenda mají svůj význam na místní úrovni, kde lidé problémy dokonale znají. Až bude praxe referend na obecní úrovni prověřena mnohaletým užíváním, lze na základě takové zkušenosti a našich tradic a podmínek zvažovat další rozvoj nebo naopak útlum užívání nástrojů přímé demokracie. Vládnout druhým není právem, nýbrž privilegiem. Privilegia si dotyčný musí zasloužit – tím, že v dobrém vyniká nad průměr. Může mít lid nějaký názor? Tvrdíme, že nikoli; to, co se za názor lidu vydává, je pouhým průměrem názorů těch, kdo lid tvoří – dnes tedy prakticky všech. Na vládě průměru však není nic rozumného. Hitlerovi v roce 1932 i našim komunistům o 14 let později demokracie velmi vyhovovala; a může snad dnes rozumný člověk říci, že hlas lidu projevil nějakou zvláštní moudrost a uvážlivost? Není rozumné léčit známé neduhy demokracie ještě větší porcí demokracie. Přímou demokracii považujeme za méně dokonalou, než demokracii zastupitelskou, a to z toho důvodu, že parlamentní demokracie umožňuje (avšak jistě nezaručuje) uvážlivou diskusi o problémech (jaká v rámci celé společnosti není možná), a tedy pak i fundovanější rozhodnutí. Dále umožňuje (avšak jistě nezaručuje) i státnickou odpovědnost v tom smyslu, že může přijmout rozhodnutí, jež jsou správná, avšak momentálně nepopulární. V principu věci však referendum nemůže nikdy schválit nic nepopulárního, byť by to bylo sebevíce správné a prospěšné. V neposlední řadě, systém rozhodování referendy je nesmírně nákladný.

Kromě toho je nezbytné se poučit z chyb, nikoli chyby opakovat. Není náhodou, že president Miloš Zeman při své podpoře vládního návrhu ústavního zákona o celostátním referendu v Poslanecké sněmovně připomněl také svoji podporu přímé volbě starostů a hejtmanů. Přímá volba presidenta byla přijata s velmi podobnými motivy a byla obhajována příbuznými argumenty, s jakými je nyní prosazováno celostátní referendum. Na názory ústavních právníků a námitky vznášené z konzervativních politických posic nebyl brán před čtyřmi roky zřetel. Že a proč má být nejprve diskutováno ústavní postavení presidenta, jeho pravomoci a odpovědnosti, a teprve druhotně, odvozeně od toho způsob jeho volby, bylo a je zřejmé, stejně jako to, že opačný postup, který byl prosazen, nutně znamenal další destabilisaci ústavního pořádku naší země. Korunou implantace přímé volby presidenta do ústavního pořádku ČR je pak její první výsledek.

Konzervativní strana tedy navrhuje, aby byla zrušena přímá volba presidenta České republiky, tedy aby byla volba presidenta vrácena do Parlamentu ČR a to co nejdříve. Ještě lepším krokem by pak byl návrat ke znění Ústavy platnému k 1. lednu 1993, neboť prakticky všechny změny, kterými Ústava České republiky prošla, byly poplatné touze politických representací po jednodušší vládě. Nejsnáze se však vládne tyranům.

Za Konzervativní stranu
Josef Bílek, předseda