Kdyby to byla bývalá fabrika na korkové zátky, nikdo si jí ani nevšimne. Ale „zachránit“ bývalý komunistický žalář, to má morální hloubku. Na to lidé zaberou.

Když jsem v tamní kapli seděl na začátku května na koncertě Korgold Quartetu, letěly mi hlavou různé myšlenky. Mezi jinými ta, že to místo je asi prokleté. Říkal jsem si, jak je příznačné, že bývalý justiční palác, komunistická věznice, si své memento nespravedlivých odsouzení, mučení a poprav lidí nese s sebou i ve svém novodobém osudu. Jako bychom to břemeno utrpení měli vléci dál také my, a že jsme k tomu vlastně také nespravedlivě odsouzení.

Budovy věznice a jejich interiéry jsou k uzoufání zanedbané. Jsou tam oprýskané zdi, rozbitá dlažba, zdi zdobí rudé hvězdy se srpem a kladivem, najdete tam vybitá skla v oknech, plíseň a rez. Stav budov je katastrofální a nepotřebuje komentář.

Věznice v Uherském Hradišti začala být před pár dny v kurzu. Po té, co ministr spravedlnosti Pelikán v únoru řekl, že věznici jeho rezort nechce. Dal tak najevo, že ministerstvo spravedlnosti na shánění peněz na opravy kulturní památky dál kašle. Překvapil. Nejenom tím, že tak závažnou věc řekl jen při interpelacích ve sněmovně, ale také tím, že jde proti vlastním lidem. Například místnímu okresnímu soudu, který má k budovám dispoziční právo a některé části věznice využívá jako sklady na písemnosti, a který věří, že se jednou celý do komplexu přestěhuje.

Z představitelů státu se někteří tu a tam přijeli v minulosti do věznice podívat. Zatvářili se úměrně síle toho místa, položili květiny, řekli, že to je hrůza a že se s tím musí něco dělat. Slíbili, že pomohou a odjeli. A nic. Město věznici chtělo do svých rukou, už to bylo na spadnutí a nakonec z toho také sešlo, protože okresní soud si do objektů uložil své písemnosti a budovy ztratily statut nepotřebnosti, nutný k převodu. Jinak objekt v samém centru města od roku 1962(!) chátrá. Nutno říci, že okresní soud, když památkářům v roce 2010 došla trpělivost a zahájili správní řízení kvůli stavu památky, nechal v komplexu udělat několik nemalých oprav.

A najednou, krátce před volbami, se celá řada veřejně činných lidí probudí a vzpomene si na věznici v Uherském Hradišti. Muzeum, to bude ono, otevřeme tam muzeum totality, soudí. Napíší to všechny noviny, že v Uherském Hradišti ve věznici bude muzeum. Hurá, povedlo se, věznice je zachráněna.

Muzeum totality ale není nápad (a už vůbec ne nový), to je morální povinnost, která věznici provází od dob, co odtud odešel poslední vězeň. Místo má velmi pohnutou historii, ve které je skrytý hluboký morální a historický odkaz. Je nemyslitelné, aby tam muzeum nebylo. Ovšem zdaleka nejdůležitější je, udělat všechno pro to, aby komplex dále nechátral a byl využíván. Myslím si, že ten areál musí sloužit lidem.

Já jsem pro převod části věznice, ve které by vnikl památník totality, na město. Pro zbylou část by potom mohl najít uplatnění právě stát, a to pro své instituce sídlící ve městě v nevyhovujících podmínkách, ať už je řeč o zmíněném okresním soudu, nebo třeba o finančním úřadu.

Psáno pro blog.idnes.cz