Naše společnost je poslední dobou zvláštně rozpolcená, proti premiérovi, který se těší ohromné popularitě, protestují statisíce lidí po celé ČR, prezidenta lidé buď oddaně následují nebo zavrhují. Začínám mít pocit, že každé nové téma, které se objeví v rámci veřejné diskuze, je jako sekyra, která přetne národ vejpůl. Aby toho nebylo málo, tak do politických debat a hádek přibylo i životní prostředí. Na jedné straně operují zatvrzelí klimatičtí popírači reprezentovaní oběma Klausy (planeta je modrá nikoliv zelená, všechno je v pořádku, hlavně ať ekonomika roste) na druhé straně se vlajkonošem boje za ochranu životního prostředí stala Greta Thunberg, jejíž následovníci naopak predikují totální katastrofu, až se někdy zdá, že je všechno marno a ztraceno a definitivní destrukce světa nastane příští týden.

Být voličem a akcentovat toto téma je oříškem. Kam se zařadit? Nezáviděníhodná situace, neboť oba tábory jsou o své pravdě natolik přesvědčeni, že pokud nesouhlasíte třeba jen z části s jakýmkoliv tvrzením jednoho z nich, stáváte se okamžitě v jejich očích následovníkem toho druhého extrémního proudu. Zkuste před prvními nebo druhými mluvit o zlaté střední cestě, neuspějete.

Osobně problém vidím v tom, že se takto komplikovaného tématu chopili neodborníci, jako už mnohokrát před tím. Pro politiky je snadné využít hysterie jedné či druhé strany a vybojovat si na takovém základě pár procent k dobru. Nešťastné je na tom však nezvratnost a dalekosáhlost rozhodnutí učiněných v této oblasti.

Domnívám se tedy, že potřebujeme ubrat na hysteričnosti a naslouchat opravdu erudovaným odborníkům, kteří co možná v nejvyšší míře eliminují chybovost jakýchkoliv rozhodnutí. Ale snaží se o to někdo? Určitě ne současná vláda. Stačí se zamyslet nad novým stavebním zákonem. Poměrně důležitý zákon. Asi by každý čekal, že jej bude sepisovat komise sestavená z předních odborníků a bude se diskutovat se všemi zájmovými skupinami, a že se bude brát ohled na životní prostředí. Naprostý opak je pravdou. Zákon nepsali legislativci, nýbrž právníci najatí Hospodářskou komorou. V zásadě se dá říct, že si jej developeři napsali sami pro sebe. Právo jako takové, a především pak právo životního prostředí bylo doslova znásilněno.

Nezanedbatelná část veřejnosti věří, že se nová generace postará o nastolení lepších zítřků, koneckonců se pátek co pátek scházíme v rámci Fridays for future. Nenechte se ale oklamat, za prvé protestuje pouze zlomek mladých lidí, za druhé jen někteří z nich mají o komplikovaném tématu hlubší znalosti a za další, až se mi všichni dostaneme do pracovního procesu, zavážeme se pětidenní pracovní dobou, pořídíme si hypotéky a kupu starostí, tak životní prostředí, natož jakákoliv verze aktivismu bude ta tam.

Nekritizuji bohulibou činnost pátečních záškoláků. Na problémy vyplývající z našeho neohleduplného počínání vůči přírodě je třeba upozorňovat neustále. Je skvělé, že mluvíme o plýtvání, kterého se každodenně dopouštíme, jen tak dál. Přes všechna pozitiva je podle mého zvolená forma poněkud nešťastná. Středoškoláci nejsou v očích běžných lidí vnímáni jako vhodní hybatelé politiky. Dokážeme bez zábran zkritizovat generaci našich rodičů a prarodičů za jejich neekologický životní styl, bohužel tím ale nikdy kýženého výsledku nedocílíme, naopak přihrajeme uražené masy lidí druhému táboru, a ještě tím víc rozdělíme společnost.

Jsou to právě politici za přispění odborníků, jejichž úkolem je přesvědčit většinovou populaci o nezbytnosti pro ekologická opatření. Tak jako vždy je tedy nutné vysvětlovat, vysvětlovat a vysvětlovat, tak aby si každý uvědomil, že klimatické změny a s tím související sucho, úpadek biodiverzity, nástup extrémního počasí, znečištěné vody, nejsou jen jakýmsi abstraktním tématem, o kterém diskutují intelektuálové a zpovykaní školáci v Praze nebo prostředkem, kterým nás chce EU šikanovat a nastolit zelenou diktaturu, tak jak o tom s radostí (a s úspěchem) mluví Klausové a Okamurové. Jsme prostě jenom lidé, neuvědomujeme si závažnost a dalekosáhlost našeho počínání. Jsme zaneprázdnění každodenními světskými starostmi, nechceme měnit náš život ve jménu něčeho, co se nás zdánlivě netýká.

Bavíme-li se tedy o natolik závažném a komplexním tématu, tak nesmíme dovolit, aby se z něj stalo téma, které postaví lidi proti sobě. Nesmí se stát, že zaměstnaný ekonomicky činný a zaneprázdněný jedinec bude znechucen školáky, kteří jej kritizují. Naopak, je nezbytné lidi nadchnout a strhnout pro velebení životního prostředí kolem nás, což nám všem v konečném důsledku přinese užitek, a to nejen ten ekonomický.

Nepříznivý stav životního prostředí je problém pro nás všechny. Udělejme tedy ze snahy o jeho záchranu téma, které společnost spojí, nikoliv rozdělí.

OSKAR BLAŽEK, TOP 09 MĚLNÍK