Norma prošla od svého vzniku v roce 1992 už dvaatřiceti změnami. Zdaleka ne všechny úpravy se ale v minulosti týkaly základů samotného systému ochrany přírody a krajiny, jak je v zákoně nastaven, mnohdy šlo o novelizace okrajové, nebo nepřímé. Zákon tak zůstává i po čtyřiadvaceti letech velmi kvalitním a komplexním předpisem.

Významné doplnění zákona představovala v roce 2004 implementace evropské směrnice o volně žijících ptácích a směrnice o ochraně přírodních stanovišť volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, provádějící soustavu NATURA2000. Podobně jako v případě této prováděcí novely zákona dá se i v případě aktuální změny předpokládat dlouhá a složitá debata jak v orgánech obou parlamentních komor, tak i v rámci celé řady připravovaných diskusních setkání.

Současná novela se dotýká pravidel fungování národních parků. Prozatím jsou v Česku čtyři. Krkonošský národní park, Národní park Šumava, Národní park Podyjí a konečně Národní park České Švýcarsko, který byl jako jediný vyhlášen speciálním zákonem v roce 2000. Nově budou všechny národní parky vyhlášeny zákonem o ochraně přírody a krajiny. Zákon formou příloh definuje předmět ochrany v jednotlivých národních parcích a popisuje jejich hranice.

Viditelnou změnou je nové vymezení zón ochrany, které budou nově čtyři namísto dosavadních tří. Půjde o zónu přírodní, zónu přírodě blízkou, zónu soustředěné péče o přírodu a zónu kulturní krajiny. Stanovuje se dlouhodobý cíl, kterým je zachování nebo postupná obnova přirozených ekosystémů včetně zajištění nerušeného průběhu přírodních dějů v jejich přirozené dynamice na převažující ploše území národních parků.

Návrh zákona nově stanoví podmínky pro pohyb návštěvníků a je v tomto případě vstřícnější než původní úprava. Doposud byl například v prvních zónách zakázán vstup mimo značené cesty, nyní má být vstup turistů regulován vymezením tzv. klidových území stanovených prostřednictvím opatření obecné povahy. Některá cenná území nebude nutné uzavírat plošně nebo trvale, ale dočasně, když se pro to objeví důvod, například hnízdění velmi vzácného druhu ptáka.

Už v úvodních debatách o návrhu zákona bylo možné postřehnout nejvýznamnější třecí plochy mezi předkladateli zákona, zástupci některých samospráv, představiteli části vědecké obce a ekologickými organizacemi. Je zřejmé, že podoba zákona nebude na konci legislativního procesu stejná jako na jeho začátku, ale bude většinově přijatelným kompromisem mezi požadavky zúčastněných. Tak, jak to konečně u významných a sledovaných návrhů bývá.

Nejméně střetů se dá očekávat v případě Krkonošského národního parku a Národního parku České Švýcarsko. V případě KRNAP je výhodou tradice soužití samospráv a orgánů ochrany přírody už od roku 1963. Obce a města navíc nejsou v Krkonoších součástí parku. Součástí parku nejsou ani obce v Českém Švýcarsku. Složitější debata zákonodárce čeká v případě Národního parku Podyjí a především Národního parku Šumava, jehož součástí je devět obcí.

Série jednání garančního výboru pro životní prostředí o novele zákona o ochraně přírody a krajiny začne hned v příštím týdnu a měla by vyvrcholit na přelomu března a dubna návrhem dílčích úprav  pro druhé čtení zákona na plénu Poslanecké sněmovny.