Policie České republiky požádala ve čtvrtek 5. 3. Sněmovnu o vydání poslankyně za SPD Karly Maříkové kvůli jejímu vyjádření na sociálních sítích, ve kterém přirovnala imigranty přicházející do Evropy z kulturně odlišných okruhů k invazivním nepůvodním druhům rostlin a zvířat. Není teď důležité, do jaké míry je tento výrok zdařilý, či že je část západní veřejnosti z historických důvodů citlivá na používání biologických metafor při popisu lidské společnosti. Karla Maříková neskrývá kritický názor na masové přistěhovalectví. Nevyzývá k násilí nebo omezování osobní svobody jiných lidí. Přesto má být za svá slova trestně stíhána.

Stačí jeden „chybný“ krok…

V dávném věku nevinnosti, na sklonku osmdesátých let dvacátého století, kdy se studená válka chýlila ke konci a svět očekával příchod zlaté éry svobody a prosperity, se šířil po amerických univerzitách zvláštní zvyk. Někteří studenti začali sledovat, zda jejich přednášející neužívají „nevhodná“ slova, která by urážela city, pohlaví, rasu nebo původ bližních. Zmíněný způsob ideologické bdělosti získal označení „politická korektnost“ a byl pokládán za pomíjivý fenomén zhýčkaných kampusů. Uplynulo přes třicet let. Budoucnost vyhlíží jako dystopie z pera mimořádně pesimistického spisovatele a náš slovník připomíná nebezpečné pole plné nášlapných min. Stačí jeden „chybný“ krok a profesní, osobní a společenský život je ohrožen mediální štvanicí, stigmatizací či zásahem státní moci.

V nejtemnější hodině jde o hodně

Svobodný jazykový projev je základem demokratického politického života. Velcí státníci minulosti strhávali davy a působili na veřejnost prostřednictvím sugestivních metafor a obratné rétoriky. V závěru filmu Nejtemnější hodina (Darkest Hour) odpovídá rezignovaný Halifax na otázku, jak se Winstonu Churchillovi podařilo získat národ a poslance ke zdánlivě beznadějnému odporu proti triumfujícímu nacistickému Německu: „Zmobilizoval anglický jazyk!“ Vitalita národa úzce souvisí se silou a přesvědčivostí slov jeho vůdců. Motivující rétorika je životadárný zdroj, k němuž se uchylujeme v dobách krizí a ohrožení. Jestliže budeme pod směšnými záminkami kriminalizovat svobodu projevu, hrozí nám, že v případě potřeby nenalezneme vhodná slova, která by nás opět provedla nástrahami dějin.