Jeden podnikavec přijímal investiční peníze s nabídkou jejich zhodnocení uložením do pravé tuzemské whisky. Co na tom, že láhev neznámé tříleté měla stát víc než láhev dvanáctileté whisky renomované značky, navíc s více jak stoletou tradicí? Inteligentního a analyticky myslícího člověka by mělo zarazit už jen to! V případě domácích „taky investorů“ zastávajících zřejmě názor, ve vltavské kotlině bohužel stále značně rozšířený, že  „práce je poslední způsob jak přijít k penězům“, ovšem nikoliv. Ačkoli různých „letadel“ tu bylo od revoluce v roce 1989 nepočítaně, pro ně to bylo neodolatelné lákadlo bezpracného zisku.

Ostatně, na této psychologické úvaze byl celý ten pochybný byznys postaven. Ti investoři, místo aby dotyčnému vděčně a vřele poděkovali za dobrou lekci z ekonomie, teď povolávají právníky a dávají na něj trestní oznámení. Aniž by si byť jen na okamžik připustili, že rozhodně nebyli těmi nejostřejšími tužkami v penálu. Stačí si ovšem přečíst některé komentáře na internetu a je zřejmé, že  ti co neinvestuji, mají mnohem racionálnější uvažování než řada investorů zaslepených vidinou bezpracného zisku. Jeden z komentářů mě obzvláště zaujal, tak si ho dovolím zde část ocitovat: „Whisky z Třebíče. Není na světě taková blbost, aby jí někdo neuvěřil. Divím se, že "investoři" jdou na veřejnost se svými jmény. Hlupáci se přestali stydět za svoji hloupost.“ (Zdroj: Seznam Zprávy, Diskuze: Investice do whisky zhořkla. Majitel nabízí věřitelům soudek, nebo čekání. 2024-05-14)“

Kapitalismus vznikl až po středověku začátkem 16. století.  Kapitalistické výrobní vztahy byly definovány poprvé Karlem Marxem v 16. až 17. století. A ten se hlásí se k definici kapitalismu podle Maxe Webera jako „organizaci ekonomiky za účelem dosahování zisku prostřednictvím předchozího nashromáždění dostatečné zásoby kapitálu“. Do té doby, snad s určitou výjimkou šlechty, ale i ta byla nucena efektivně a udržitelně zemědělsky hospodařit, vznikalo bohatství z práce.  Nikoli z investice kapitálu. Problém, který tu celou anabázi způsobil a na který Trikolora poukazuje už od svého začátku, a který má také jako jednu ze svých základních programových tezí, lze definovat tak, že  „Bohatství vzniká z práce“. To platí i při investování, prostě musí být smysluplné, s cílem vytváření přidané hodnoty.

To ostatně platí i o bankách, byť to u nich není tak vidět. Pokud jen chtějí točit peníze s maximálním ziskem a minimálními riziky, aniž nabídnou svým klientům cokoliv jiného, také většinou dříve či později skončí. Nejspíš bych tento článek nenapsal, kdyby neměl mnohem širší přesahy. Toto byla ona pomyslná kapka. Myšlení ve stylu chci prachy,  nechci makat, je totiž příčinou úpadku průmyslové výroby jak ve Spojených státech, tak i v Evropské unii. Nějakou dobu to i fungovalo. Přesuny výroby do zemí s levnější pracovní silou, nezatížených ochranou pracujících a ochranou životního prostředí, nějakou dobu umožňovaly korporacím usazeným v těchto starých zemích pohádkové zisky. Nutný přesun know how a nutný technologický rozvoj se však ukázaly jako past, a pomalu, zato však s neodvratitelnou jistotou, se obrátily proti nim. Země dříve poskytující levnou pracovní sílu a ekologickými požadavky nezatíženou výrobu, už pomalu ale jistě přestávají tyto mateřské korporace potřebovat. Ty se mezi tím zbavily své výrobní základny a nechali si jen pár lidí ve vývoji a hromadu markeťáků a obchodníků. Ti však budou moci za pár let leda tak prodat vlastní ledvinu. Původní montovny se staly mezi tím plnohodnotnými průmyslovými podniky s vlastním vývojem i obchodní sítí.

I moje poslední pračka je hrdé značky z jedné východní země. Špičkově vyrobená, prodaná jejich vlastní obchodní sítí, se zárukou pět let na celý spotřebič a dvacet let na některé jeho části. Funguje skvěle. Jediné co jí lze „vyčíst“, že nemá zvláštní otvor pro vhazovaní předražených pracích tablet jistého výrobce ze sousední země na sever od nás.  Ale ty stejně nepoužíváme. Na rozdíl od té vyrobené ve stejné východní zemi, ale pod starou známou značkou usazenou u sousedů. O polovinu dražší, s celkově horšími parametry. Co z toho plyne? V nadcházejících volbách do Evropského parlamentu bychom měli dát hlas těm politickým subjektům, které přestanou evropské země demolovat v duchu pomýleného  Green Dealu, stupidních regulací a řešení  takových nesmyslů jako například jaký rodový  základ má slovo pračka, ale zvolí si za cíl naplnit heslo, ne nepodobné heslu bývalého Amerického prezidenta. 

Tedy, Učiňme Evropu opět velkou!“. A to opravdu jen točením peněz dokola bez poctivé práce nepůjde. Jinak si za pár let nebude schopni tu krásnou, kvalitní a přitom levnou pračku oné východní značky mít za co koupit, tedy leda bychom se rozhodli prodat vlastní ledvinu.