Dnes jsou v médiích upřednostňovány jen proevropské zprávy a zcela pomíjeny názory euroskeptické. Proč tomu ale tak je? Čí prospěch je sledován? Nevěřím, že prospěch občanů, těch „obyčejných lidí“, kteří se s následky vlády Bruselu potýkají každý den.

Před nedávnem jsem měl příležitost si na Svobodné Akademii 2018 nejen vyslechnout přednášky, ale i osobně podebatovat s pro mě zajímavými lidmi. Jednalo se především o Petra Macha, Jiřího Payna, Alexandra Tomského a Jiřího Hynka. Spojení jejich názorů, přestože ne všichni jsou členy Svobodných, se pro mě stalo synonymem pojmu Svobodní občané – euroskeptici. Zajímavým faktem bylo, že ani na jedné z přednášek nezaznělo, že bychom měli slepě prosazovat Czexit, což je Svobodným neustále předhazováno. Přednášky osvětlovaly ne/fungování Evropské unie jako takové, zdůrazňovaly malou, téměř bezvýznamnou sílu našeho hlasu po přijetí Lisabonské smlouvy. Ani bývalý předseda Svobodných Petr Mach spolu se současným místopředsedou strany rozhodně neprosazují bezmyšlenkovité a silové opuštění EU. Nabízejí řešení nečekané, ale velmi racionální a proveditelné, a tou je „Alternativa EU“. Přestože je stále voláno po reformě EU, mnohým už došlo, že taková reforma možná není a ta, co přichází, přináší další posílení moci Bruselu. Nejen, že se mnozí eurohujerští politici brání jakékoliv reorganizaci, že se brání pojmenovávání současných problémů, snahou je o problémech nemluvit vůbec. Stále skloňované přijetí eura a tím pádem vstoupení do eurozóny se staly mantrou probruselských politiků, v čem nás ale takový krok jako občany ohrožuje, se od nich už ale nikdo nedozví.

Jako byla vyvíjena účelová kampaň vlády před referendem o vstupu do EU, vyvíjí se taková rétorika dál v běžných médiích. Tento proevropský zájem jde v dnešní době tak daleko, že se běžní občané nejsou schopni o opačných názorech vůbec dozvědět. Televizní debaty obsazují lidé bez konfliktních názorů a v brýlích bez dioptrických skel. Hlásají proevropská hesla a jsou v debatách „vyvažováni“ extrémisty asijského vzezření, bránících svoje češství, u kterých je dohotoven jejich obraz nálepkou šílence. Ano, to je to, co potřebují dnešní média lidem nabídnout. Ve stylu „Vyvolených“ či „Výměny manželek“ nabízejí možnost si vyslechnout „hloupého křiklouna“ v konfrontaci s „váženým panem profesorem“ a kdy minimálně jeden z nich vždy dostane od protivníka, případně moderátora, jednoznačně na frak. Masu pobaví rétorika slovního souboje a nebude přemýšlet o tom, že ba ve skutečnosti mohla chtít i jiné informace. Další média jsou u nás ovládaná buď politickou divizí společnosti AGROFERT, nebo jsou odpovědná za svůj „vyvážený obsah“ vlastníkovi, tetelícím se ve stínu „rádoby mocnáře“ této země.