Dnes jsou v médiích upřednostňovány jen proevropské zprávy a zcela pomíjeny názory euroskeptické. Proč tomu ale tak je? Čí prospěch je sledován? Nevěřím, že prospěch občanů, těch „obyčejných lidí“, kteří se s následky vlády Bruselu potýkají každý den.

Před nedávnem jsem měl příležitost si na Svobodné Akademii 2018 nejen vyslechnout přednášky, ale i osobně podebatovat s pro mě zajímavými lidmi. Jednalo se především o Petra Macha, Jiřího Payna, Alexandra Tomského a Jiřího Hynka. Spojení jejich názorů, přestože ne všichni jsou členy Svobodných, se pro mě stalo synonymem pojmu Svobodní občané – euroskeptici. Zajímavým faktem bylo, že ani na jedné z přednášek nezaznělo, že bychom měli slepě prosazovat Czexit, což je Svobodným neustále předhazováno. Přednášky osvětlovaly ne/fungování Evropské unie jako takové, zdůrazňovaly malou, téměř bezvýznamnou sílu našeho hlasu po přijetí Lisabonské smlouvy. Ani bývalý předseda Svobodných Petr Mach spolu se současným místopředsedou strany rozhodně neprosazují bezmyšlenkovité a silové opuštění EU. Nabízejí řešení nečekané, ale velmi racionální a proveditelné, a tou je „Alternativa EU“. Přestože je stále voláno po reformě EU, mnohým už došlo, že taková reforma možná není a ta, co přichází, přináší další posílení moci Bruselu. Nejen, že se mnozí eurohujerští politici brání jakékoliv reorganizaci, že se brání pojmenovávání současných problémů, snahou je o problémech nemluvit vůbec. Stále skloňované přijetí eura a tím pádem vstoupení do eurozóny se staly mantrou probruselských politiků, v čem nás ale takový krok jako občany ohrožuje, se od nich už ale nikdo nedozví.

Jako byla vyvíjena účelová kampaň vlády před referendem o vstupu do EU, vyvíjí se taková rétorika dál v běžných médiích. Tento proevropský zájem jde v dnešní době tak daleko, že se běžní občané nejsou schopni o opačných názorech vůbec dozvědět. Televizní debaty obsazují lidé bez konfliktních názorů a v brýlích bez dioptrických skel. Hlásají proevropská hesla a jsou v debatách „vyvažováni“ extrémisty asijského vzezření, bránících svoje češství, u kterých je dohotoven jejich obraz nálepkou šílence. Ano, to je to, co potřebují dnešní média lidem nabídnout. Ve stylu „Vyvolených“ či „Výměny manželek“ nabízejí možnost si vyslechnout „hloupého křiklouna“ v konfrontaci s „váženým panem profesorem“ a kdy minimálně jeden z nich vždy dostane od protivníka, případně moderátora, jednoznačně na frak. Masu pobaví rétorika slovního souboje a nebude přemýšlet o tom, že ba ve skutečnosti mohla chtít i jiné informace. Další média jsou u nás ovládaná buď politickou divizí společnosti AGROFERT, nebo jsou odpovědná za svůj „vyvážený obsah“ vlastníkovi, tetelícím se ve stínu „rádoby mocnáře“ této země.

Žádné z těchto médií, ani žádný z proevropských politiků, nemá zájem ani potřebu nabídnout lidem debaty vyvažující dnes silově protěžovanou proevropskou politickou propagandu. Vzhledem k očekávání předpokládaného ekonomického sestupu a příchodu hospodářské recese se tato propaganda z úst eurohujerů takřka rovná k propagandě třetí říše a řídí se heslem „Po nás potopa“. Nebýt výše uvedených euroskeptiků, nikdo by se nezabýval otázkami:

• Odkud pocházejí peníze, které EU štědře rozděluje pomocí dotací, když EU své peníze nemá?
• Proč EU nebrání svoji vnější hranici?
• Proč a jak nám EU ještě více okleštila naše práva Lisabonskou smlouvou?
• Proč pociťujeme z EU nařízenou cenzuru na sociálních sítích a vytrácí se svoboda slova?
• Proč hlavní slovo v rozhodování EU nemají volené, ale jmenované orgány?
• Proč je prakticky nemožné zadat v rámci EU podnět k projednání záležitosti Evropskou komisí?
• Proč je prezentován odchod z EU jako zlo a likvidace odcházejícího národu?
• Jaký vliv má přijetí eura pro slabší ekonomiky?
• Kdo nese odpovědnost za proinvestované a nenávratně ztracené peníze poskytnuté Řecku?
• Proč jsou unií vyžadována její nařízení pod pohrůžkami a ne po vzájemné shodě?

Toto je jen část témat, která nejsou a měla by být zastoupena v debatách a médiích, aby bylo možno říct, že se jedná o vyvážený dialog. Že lidé skutečně dostali informace, na které mají právo. Informace, které jsou potřebné je skutečně svobodnému rozhodování lidí o své budoucnosti bez obav, že budou považováni za tupé stádo hovad, jdoucí pod bičem jedním směrem, který určila Evropská unie.

Pro nastolení rovnováhy ve fungování nejen EU musíme prosadit stejnou šanci promluvit a argumentovat všem euroskeptikům, i jim dát ve veřejnoprávních mediích prostor a nedívat se na ně jako na ty, co pouze „chtějí, abychom opustili EU“. Hledejme si sami informace i mimo veřejná média, nespoléhejme se na jednostranná pozitivní sdělení vládnoucí evropské a státní garnitury. Používejme jiné, prozatím ještě funkční, informační kanály. A pak se snažme něco dělat. „Zlým totiž jen stačí, když dobří mlčí.“

Poděkování patří všem výše uvedeným euroskeptikům za jejich odvahu a mnohdy marnou snahu veřejně prosazovat základní práva na informace a na svobodu slova. Nenechme si to právo sebrat samotnou Evropskou unií.

Dne 20. října 2018 je Jiřím Paynem plánováno v Praze shromáždění předních evropských euroskeptiků, přijďme je podpořit a dát tak najevo svůj nesouhlas s diktátem EU.

(převzato z Profilu)