Našim státním úředníkům je úplně jedno, jestli svým rozhodnutím malé firmě opravdu pomůžou, nebo jí hodí další klacek pod nohy. Pokud je jeho rozhodnutí špatné, nenese za něj úředník jakoukoliv hmotnou odpovědnost a vzniklou škodu poškozenému v lepším případě hradí stát.

O pomoci podnikání rozhodují lidé, kteří většinou nikdy nepodnikali a problematiku znají jen z druhé strany barikády tvořené z nařízení, příkazů a zákazů. Dnešní praxe vyúčtování za odvedené dílo v našem státě za stávajících právních norem a obecných zvyklostí je natolik špatná, že se pokusím popsat chyby a navrhnout směr možného řešení, jak narovnat nepravosti, které vnímám. Zářným příkladem je systém úhrady DPH. Malá firma vystaví fakturu a k celkové částce přičte 21% DPH, a je-li dílo placeno v hotovosti, nebo dojde-li k úhradě v běžném čtrnáctidenním termínu, je vše v pořádku. Velké firmy, požadující větší objem dodávek, nebo využívající malé podniky k subdodávkám svých velkých projektů, trvají však většinou z pozice síly na prodloužení splatnosti jednotlivých faktur na 30, 60, 90, ale také někdy až na nemravných 180 dní. Samotný stát v tomto není výjimkou, obecně není schopen přistoupit na nižší než třicetidenní splatnost. Tady nám už začíná vyvstávat první možný problém. „Malá firmo, vyfakturovala jsi? My tvé peníze, alespoň po nějakou dobu, získanou prodloužením splatnosti, použijeme k financování svých dalších obchodů. Svých 21%, které vložíš do DPH, dostaneš v lepším případě za čtvrt roku.“ Stát to "své" chce hned, teď. Pravděpodobně namítnete, že přeci malá firma souhlasila s prodlouženou splatností, tedy co by chtěla? Odpověď, alespoň pro mne, však jednoznačná není. Pokud malá firma nepodepíše, velký odběratel nebo stát si objedná jinde. Ber, nebo nech být.

Další problém pro malou firmu nastane ve chvíli, kdy se úhrada mírně opozdí. I nadále, přestože jsou splněny všechny náležitosti (potvrzená objednávka s předběžnou cenou, faktura s dodacím listem podepsané odběratelem...), nic není jisté. Peníze nemusí přijít vůbec. Malá firma nakoupila zboží a ve chvíli následného prodeje za něj odvedla státu DPH. Odběratel nic neuhradil, ale fakturu má a tedy mu stát vrátí DPH, protože papírově na něj má nárok. Co zbývá malé firmě? Stát jí nepomůže. A proč by se také angažoval, vždyť DPH obdržel a navíc stačí počkat do konce roku a malá firma mu ještě pošle podíl ze svého neuhrazeného zisku prostřednictvím FÚ v dani z příjmu. To, jestli se menší firma dostane díky tomu do druhotné platební neschopnosti, ho ani trochu nezajímá. Vždyť máme právní řád a jestli se malá firma cítí být v právu, může se soudit. A to, jak dlouho se bude soudit, opět stát nezajímá, vždyť on už své peníze přednostně má. Má je proto, že je uzákoněno, do jaké doby od zdanitelného plnění musejí být peníze připsány na účet státu pod pohrůžkou sankcí a běda malé firmě, zpozdí-li se o pár dní. Největší ironií je ovšem fakt, že stát nejenže malé firmě jakkoliv nepomůže s dobytím oprávněné pohledávky, ale naopak, pokud se pouze domnívá, že by mohl o svůj daňový nárok od malé firmy celkem přijít, zajistí si ho předběžným opatřením, kterým malou firmu ve většině případů "dorazí". Nepřipadá mi to správné, připadá mi to od státu minimálně neslušné.

Připadá mi hloupé, že stát vymáhá peníze od svého živitele stylem, že je mu jedno, jestli jeho živitel přežije.

Připadá mi neférové, že stát požaduje od svého živitele peníze dřív, než je obdrží on sám.