Dle mého názoru se mýlí všichni ti, kdo bláhově očekávají, že po opuštění pozic ředitelkou a hlavní sestrou se stav tohoto zařízení jako mávnutím kouzelného proutku změní a lékaři a sestry budou najednou vstřícnými vnímavými odborníky na způsob televizních seriálů z nemocničního prostředí. Nebudou. Ryba totiž smrdí od hlavy a onou příslovečnou hlavou není dnes vůbec nikdo v Děčíně, ba ani v kraji, což je zřejmé z toho, že podobné problémy trápí mimo Prahu a rychle dostupné okolí všechny státní zdravotnická zařízení a čím blíže k hranicím nějakého v dané oblasti lépe fungujícího státu, tím hůře.

Kořeny všech trablů leží totiž mimo děčínskou nemocnici. Aktuální potíže jsou  důsledem státního systému ve školství a zdravotnictví, který je absolutně nekompatibilní s volným trhem práce. Výsledkem je pak kočkopes, kdy lékaři zdarma studují a následně je nic nemotivuje pracovat tam, kde je lidé potřebují pracovat. Je vcelku logické, že odcházejí tam, kde je jejich práce lépe oceněna stejně, jako odchází tisíce lidí dalších profesí a šli by, kdyby něco žádaného uměli i mnozí z těch, kteří zdravotníky za takovéto jednání kritizují.

Jak tedy situaci řešit? Domnívám se, že nikoliv formou příkazů doktorům, že musí určitou dobu po ukončení studií strávit v nějakém českém zdravotnickém zařízení za pár šupů a touto cestou „splatit“ společnosti to, co do jejich vzdělání investovala, jak mnozí žádají. Jsem přesvědčen, že takovýto postup je z hlediska současného právního řádu nevynutitelný a že takovouto jednoduchou zkratkou cesta nevede.

Jediným řešením je totiž bolavá změna celého vzdělávacího a zdravotnického  systému, vycházející ze základu, že i v daných oblastech musí platit pravidlo nabídky a poptávky, tedy trh. I zde jako i v jiných oblastech platí, že není vina na tom, kdo si něco, co je nabízeno zdarma, bere, nýbrž na straně toho, kdo dává. Je to úplně stejné jako v případě dávek na bydlení, sociálních dávek či pomoci imigrantům. Hloupý, kdo dává, hloupější, kdo nebere. Lékařské vzdělání je totiž jako každé jiné investicí do budoucna. Něco jako, když si podnikatel koupí nějaký prostor, ve kterém hodlá podnikat. A stejně tak to má spřrávně i fungovat. Budoucí lékaři si mají sami své vzdělání platit, třeba si na něj i půjčit a po vystudování mají brát takový plat, aby tuto investi dostali zpět i s patřičnou nadhodnotou. Stát by ušetřil miliardy za bezplatné školství a stačila by i část z nich na podstatně vyšší ocenění lékařů a sester. Když píši miliardy, nemyslím pouze na lékařských fakultách. Jsem bytostně přesvědčen, že vzdělání by si co by investici měl platit každý sám.

Že by to bolelo? Ale samozřejmě. Především mnohé univerzity, kde se dnes učí něco, co nikdo nepotřebuje a opouštějí je absolventi, kteří jsou pak následně zaměstnáváni v mnoha přebytečných státních institucích. Věděli jste třeba, že syn Petra Uhla a ombudsmanky Šabatové vystudoval antropologii komiksu? A podobných „potřebných“ studijních oborů je…. To by bylo pláče a nářku nad „likvidací vzdělanosti národa“. V žádném případě! Pouze by se oddělilo zrno od plev, a těch je v současném školském a zdravotnickém systému tolik, že by z jejich zisků šlo ufinancovat i několik děčínských nemocnic.