Univerzity jsou situovány vesměs ve větších městech, kde měsíční příjem 10–12 tisíc korun čistého je zcela nedostačující.

Tato neutěšená situace vede velkou část doktorandů k tomu, aby si zajistili dodatečné příjmy zcela mimo obor. Výsledkem je, mimo jiné, i velmi nízká úspěšnost při dokončování studia, což v praxi znamená nejen neefektivní fungování vědeckého sektoru, ale také plýtvání veřejnými prostředky.

Velmi proto vítám, že předkládaná novela navyšuje minimální hranici stipendia na 1,2násobek minimální mzdy, což v současnosti znamená výši 22 600 Kč, tedy téměř dvojnásobek aktuální výše. Navíc je zde jasná vazba na minimální mzdu, a tedy garance postupného navyšování do budoucna. Toto zvýšení nebude mít dopady na státní rozpočet – dá se očekávat, že univerzity sníží počet přijímaných doktorandů a budou se moci zaměřit na jejich větší zapojování do vědeckých a výukových aktivit. Tím by se také měla zvýšit úspěšnost při dokončování doktorského studia.

Přesto jsme novelu VŠ zákona byli nuceni vrátit do Poslanecké sněmovny. Důvodem je v PS načtený pozměňovací návrh k tzv. „hlídáčkovnému. Ten je klasickou ukázkou toho, že na začátku byl zřejmě dobrý úmysl finančně pomoci studentkám a studenům, kteří se během studia stanou rodiči. Návrh byl ale připraven bez jakékoli konzultace s odbornou veřejností či ministerstvem, takže obsahuje celou řadu problematických bodů, např. nepřesné definice pojmů, nepodchycení zásadních věcí jako je multiplikace daného nároku, či nezajištění finančních prostředků.