Vážené kolegyně, vážení kolegové,

dovolte mi stručně zareagovat na některé dezinformace, které se včera objevily v souvislosti s mým pozměňovacím návrhem k novele veterinárního zákona na sociálních sítích a rovněž jsou rozesílány e-mailem. Zda se jedná o dezinformace účelové či z neznalosti zde rozebírat určitě nebudu. Jen bych se ráda vyjádřila k těm bodům z mého pozměňovacího návrhu, které byly právě dezinterpretovány.

Vymezení pojmu útulek vychází z příslušných ustanovení občanského zákoníku, který upravuje zákonný režim toulavých a opuštěných zvířat. Tento režim platí již od roku 1964 a jasně z něj plyne, že obec, nikoli nálezce může svěřit zvíře provozovateli útulku a že místně příslušnou obec nelze z procesu umístění nalezeného zvířete do útulku za žádných okolností vyloučit. Jedná se o zcela běžnou úpravu, která platí i v jiných evropských zemích. Navrhovaná definice tak zcela odpovídá doktrinálnímu vymizení pojmu útulek a v této souvislosti odkazuji na stanovisko Ústřední komise pro ochranu zvířat, což je poradní orgán Ministerstva zemědělství na úseku zvířat, podle kterého se útulkem rozumí: útulek je zřízený obcí nebo útulek zřízený soukromou osobou, která s obcí spolupracuje při zabezpečení péče o opuštěná a toulavá zvířata, přičemž není možné, aby existoval soukromý útulek pro zvířata, ve kterém by soukromé osoby bez spolupráce s obcí shromažďovaly opuštěná a toulavá zvířata. Dle českého právního řádu není možné, aby taková péče probíhala bez vědomí a spolupráce s obcí. Dále odkazuji na tu samotnou definici obsaženou ve studii Parlamentního institutu. Akcent na nezbytnou spolupráci s obcemi zaznívá dlouhodobě i od vedení státní veterinární správy, což je zřejmé i z mediálních výstupů.

Další dezinformace se týká povinnosti uzavírat smlouvy s obcemi. Rozhodně není pravdou, že by můj návrh zaváděl povinnost uzavírat smlouvy s obcemi. I z toho, co jsem již uvedla, jasně vyplývá, že obce mají v procesu péče o toulavá a opuštěná zvířata hlavní slovo. Právě proto je v mém návrhu obsaženo sousloví "po dohodě", která implikuje jedinou povinnost, a sice informovat obce o nalezených zvířatech tak, jak stanoví právě již ten zmíněný zákon z roku 1964. Náležitosti dohody jsou věcí domluvy mezi dvěma stranami. Může se tak stát při osobním jednání, ve formě elektronické či e-mailové komunikace. Obcím, které nemají dostatečné kapacity starat se o bezprizorní zvířata, resp. nemají finance na to, uvedenou péči hradit, nic nebrání v tom, aby zvířata nadále ponechala v režii zákonných spolků. Ostatně tento model bývá v praxi zákonnými spolky i preferován.

Ráda bych zdůraznila, že můj pozměňovací návrh dopadá pouze na útulky, to je na zařízení, která pečují o zvířata toulavá či opuštěná. Můj návrh se nijak netýká ostatních kategorií zvířat, např. zvířat darovaných či vykoupených z problémových chovů, zvířat dovezených ze zahraničí, ať již legálně či nelegálně, anebo zvířat úředně odebraných, pro která platí režim obecně závaznými právními předpisy, zejména občanským zákoníkem, zákonem na ochranu zvířat proti týrání a trestním zákoníkem. Zákonné spolky, které pečují o ostatní kategorie zvířat nad rámec zvířat toulavých či opuštěných, budou moci samozřejmě nadále působit dál. Jak jsem již uvedla, můj návrh dopadá skutečně pouze na útulky a na zvířata toulavá či opuštěná, a to zcela v souladu se zákonným režimem, který platí od toho daného roku 1964, kdy byl přijat občanský zákoník číslo 40. Jakékoli zprávy o tom, že by ostatní zařízení kromě útulků měla být zakázaná, jsou zcela liché a nepodložené.

Závěrem bych ráda podotkla, že body obsažené v mém pozměňovacím návrhu, jež se týkají režimu útulků, nejsou body změnovými. Nedochází tedy nikterak ke změně platného stavu. Cílem je pouze formulačně zpřesnit režim toulavých a opuštěných zvířat v souladu s občanským zákoníkem s cílem zamezit obcházení zákonných povinností. Důvodem k podání návrhu byly četné stížnosti jak občanů, tak především místních samospráv. Problémem u některých útulků je v současné době fakt, že se vedle skutečných zatoulaných či opuštěných zvířat starají i o zvířata nejasného původu a v nejednom případě požadují po obcích úhradu nákladů za péči.

Návrh byl samozřejmě konzultován s řadou ochranářských zařízení a útulků v čele s největší sítí českých útulků, renomovanou organizací Liga na ochranu zvířat. Pokud jde o jasná pravidla pro provoz útulků z hlediska hygieny chovu, odkazuji na znění pozměňovacího návrhu kolegy Zahradníka. Můj pozměňovací návrh toto neřeší.

Děkuji za pozornost.