Dovolím si vyjádřit zde svůj názor k problému volby předsedy Stálé komise pro kontrolu činnosti Generální inspekce bezpečnostních sborů (více ZDE), tedy k volbě pana Z. Ondráčka do této funkce.

Předtím jen několik málo postřehů, které jsem získal za dobu mého cca 4–letého působení v této kontrolní parlamentní komisi. Dovolím si zdůraznit, že činnost GIBS je svou podstatou složitá, zahrnuje celou řadu aktivit a kvalita její práce má značné dopady nejen na atmosféru uvnitř bezpečnostních sborů, ale jak známo, má značný vliv i na zákulisní politické tahanice a politické šachové partie. Za ony 4 roky se komise opakovaně zabývala úniky informací, neoprávněnými odposlechy, podezřeními z monitorování a odposlouchávání se samotných příslušníků GIBS navzájem, skrytě se vedly se malé či velké války některých policistů jak v GIBS, tak napříč celou bezpečnostní komunitou atd. atd. GIBS sehrál svou roli i v kauze „reorganizace PČR“ atd. Podstatnou skutečností, s ohledem na předchozí řádky, související s prací naší komise bylo, že pokud mne paměť neklame, v komisi nebyl jediný poslanec ani s okrajovým odborným vybavením praxe z působení u PČR (eventuálně inspekce vnitra apod.). Parlamentní komise tedy byla nejen odborně nevybavená, ale do jisté míry postrádala i dostatečné odborné a administrativní zázemí. Jinými slovy se dá konstatovat, že to byla v podstatě „komise pro komisi“ (a jistě nebyla/není/v poslanecké sněmovně případem ojedinělým). Proč? Protože přes veškerou upřímnou snahu se ve věcech vyznat a plnit delegovanou kompetenci, mohla „jet“ takříkajíc jen po povrchu problematiky činnosti GIBS. Jinými slovy – jednalo se o kontrolní komisi veskrze formální a bezzubou. Z takové komise mohl a může mít radost jen jeden subjekt a tím je právě, rádoby kontrolovaná, Generální inspekce bezpečnostních sborů, respektive její čelní funkcionáři - co víc bych si jako kontrolovaný ředitel inspekce mohl přát, než nedostatečně odborně a administrativně vybavenou poslaneckou „kontrolní“ komisi. Ale teď se musím trochu poopravit - radost samozřejmě může mít (měl) i politik, či skupina politiků, která měla (má) na GIBS ať už personální, formální nebo neformální vliv a GIBS tak (mohla) pracovat „jak bylo (je) potřeba“ s tím skvělým předpokladem, že je jen velmi malá pravděpodobnost, že to někdo odhalí, že bude schopen proniknout pod onen nacvičený, na politiky vytrénovaný oficiální povrch – a že také bude schopen zjištěné prokázat!  

S ohledem na tyto eventuality jsme jako komise několikráte žádali premiéra (pana B. Sobotku), pana předsedu sněmovny i pana kancléře o přijetí námi doporučených opatření k posílení našich kontrolních schopností – bez úspěchu. A protože nejsem alibista - o značné míře bezzubosti parlamentních komisí obecně jsem několikráte důrazně hovořil i za řečnickým pultem – též bez úspěchu.

Nyní se oklikou vrátím k panu Ondráčkovi – poslanecká sněmovna má po dlouhé době, díky odborné vybavenosti jednoho ze ZVOLENÝCH poslanců, poslance pana Ondráčka, možnost vrátit Stálé komisi její opodstatněnost, autoritu a význam jak pro práci celé sněmovny, tak pro celou bezpečnostní komunitu, a také, samozřejmě i pro GIBS samotnou. Nemluvě o významu práce komise především pro nás občanskou veřejnost. Platí to ale jen tehdy, pokud jde váženým zákonodárcům skutečně o to, na něco s plnou odpovědností dohlížet, kontrolovat a nikoliv jen kontrolní činnost předstírat – aniž bych se chtěl některých dotknout. Nevím, kdo z jiných současných poslanců má minimálně stejný a pro práci komise potřebný vhled (odborný, právní, sociální) do práce bezpečnostních sborů, než pan Ondráček, který navíc není ve sněmovně politickým nováčkem. S panem Ondráčkem jsem dlouhodobě a věcně spolupracoval při řešení řady problematik ve Výboru pro bezpečnost a podvýboru pro PČR, v rámci některých dalších legislativních iniciativ a v neposlední řadě i v rámci Vyšetřovací komise zřízené k prošetření reorganizace PČR. A tuto spolupráci musím hodnotit vysoce kladně a také potvrdit, že v řadě případů jsem se mohl na odborný názor pana kolegy plně spolehnout – na politikaření jsme tak jako tak neměli čas.

Pro ty spoluobčany, kteří využívají příležitosti a tuto volbu předsedy komise spojují s emocionálním vyvoláváním duchů minulosti: píše se rok 2018! Od „sametové revoluce“ uplynulo 27 let, uplynulo celé čtvrtstoletí, vážení. Pan Ondráček, pokud vím, nebyl nikdy obviněn, vyšetřován či odsouzen. Je tedy zcela (tedy bez přívlastků) bezúhonný – nebo se pletu? Je pro mne zvláštní, že „morální autority“ vůbec neřeší to, zda byli obviněni, vyšetřováni či odsouzeni jeho tehdejší nadřízení, kteří ho do akce vyslali? !…..no a co, koho zajímají tyto souvislosti, mediálně jede Ondráček, tak proč sem tahat selský rozum…..!  Docela by mne zajímalo, jak celou situaci vnímají dnešní mladí příslušníci zásahových jednotek, jak to může ovlivnit jejich služební činnost. Čistě teoreticky – v Praze bude Black-out, ani po 4 dnech se nepodaří obnovit standardní život a nastane co? Nastane bezuzdné rabování, ničení majetku, exponenciálně stoupne zločinnost atd. (viz zkušenost USA, VB, Francie) - politická reprezentace vydá pokyn, velitel rozkaz a někdo, kdo je placen z našich daní, bude muset (v našem aktuálním zájmu) tvrdě zasáhnout a obnovit pořádek – že se o tom moc nechce mluvit, je kapitola sama pro sebe. A za 20 let se změní politická situace a z dnešních výtržníků budou vážení politici a budou si léčit své trauma na těch, co z dnešního pohledu postupovali zcela v souladu s právním řádem země?  Nezdá se vám to také dajaké absurdné?

Závěrem – ti kteří z politických důvodů odmítají pana Ondráčka jako předsedu komise, by měli připustit, že pokud jde o racionální politiku a efektivní výkon práce zákonodárného sboru ve prospěch občanů, pak jdou svým postojem vlastně proti obsahu svého poslaneckého slibu. Není vůči občanům nic horšího a v daném případě nebezpečnějšího, než nechat někoho dělat něco jen jako – a to při plném vědomí (co na to svědomí?)

(převzato z Profilu)