Odpověď (bez politické korektnosti) zní - NEJSOU, NEMOHOU, NESMĚJÍ... a je to dáno mnoha okolnostmi.

Osobně jsem přesvědčen, že systém politických stran a jejich způsobu "práce", tak jak je aktuálně zavedený a aplikovaný. Stran, které dnes už vůbec neví, kde je levá a pravá strana, jejichž politické programy jsou si podobné jako vejce vejci, které mají místo zpětnovazební komunikace minimálně se svými členy již jen PR týmy a matematické modelování měnící se situace na trhu společenských nálad a podle toho jsou definovány, či průběžně měněny politické postoje. 

Tento systém - politický demokratický systém, který možná dobře a efektivně fungoval v 19.století, je v 21. století, kdy se informace, ekonomika a z nich plynoucí i zásadní politická rozhodnutí odehrávají v podstatě rychlostí světla - v reálném čase - paralyzuje a likviduje jakoukoliv racionální schopnost/akceschopnost politiky obecně, efektivně řešit dlouhodobé (v horizontu řádově překračujícím jedno volební období) společenské potřeby vzdělaných a informacemi vybavených občanů....a budoucích generace.

To se samozřejmě vztahuje i na Poslaneckou sněmovnu a takzvané stranické Poslanecké kluby, které se mnohem více řídí stranickým zájmem (být vidět, vymýšlet nepotřebné a nechtěné zákony, napadat všechny byt nanejvýš smysluplné návrhy jiného politického subjektu z obavy ztráty voličských preferencí, hlasovat proti komukoliv jen proto, že návrh přednesl někdo jiný, atd.). 

Za nejúčelnější a nejefektivnější formu práce považuji práci poslanců ve Výborech sněmovny (pokud do nich poslanecké kluby nominují, v rámci možností, odborníky), která více odpovídá modernímu způsobu komunikace a řešení různých problematik - tedy práci pracovních, odborně sestavených týmů k té které problematice. 

V neposlední řadě chci upozornit i na to, že politici, poslanci - ti co svůj mandát vykonávají se vší odpovědností - trpí jednak absolutním nedostatkem času - což se v kontrastu s legislativní smrští jednoznačně projevuje v "kvalitě" přijímaných zákonodárných norem .... a v druhém pořadí absolutním nedostatkem objektivních odborných faktů, argumentů, studií a zkušeností.
Za celou dobu, po kterou jsem působil ve sněmovně, jsem ve výborech vlastně nezaznamenal aktivní účast akademické obce, účast předních exponentů - akademických odborníků například University obrany či Policejní akademie. 

Jinými slovy - nedostatek času, nedostatek vlastního odborného zázemí a v podstatě jednostranná diskuse pouze se zástupci resortů, kteří logicky prosazují své konkrétní zájmy vede k celé té BÍDĚ A SMUTKU z politického rozhodování námi volených zástupců...

(převzato z Profilu)