Abych se nezpronevěřil závazku mlčenlivosti o dění v komisi, avizoval jsem předem to, že budu navrhovat předvolání premiéra B. Sobotky. Bohužel poslední zasedání vyšetřovací komise tento můj návrh neodsouhlasilo.

Vzhledem k posledním mediálním výstupům představitelů ČSSD, jmenovitě Ministra vnitra, viz: „Podle ministra vnitra Milana Chovance (ČSSD) se musí vyšetřit, kde vznikla chyba při vyšetřování kauzy údajného úniku informací z okolí šéfa policie Tomáše Tuhého. Musí se prokázat, zda nešlo o pokus o svrhnutí nezávislého policejního prezidenta.“

Nemohu než připojit - stím pane ministře nelze než souhlasit….s dovětkem, že jste se takříkajíc střelil do vlastní nohy.

Předseda komise Pavel Blažek (ODS) se po jednání komise vyjádřil v tom smyslu, že z okolí šéfa policie nešla varovná SMS o chystaném zásahu protikorupční policie. Tato informace ale není, dle mého názoru správná – podle mého názoru by objektivní informace měla zaznít asi takto: dnes již nikdo není schopen zjistit, odkud („zdroj“) byla odeslána původní varovná SMS panu Tesaříkovi.

Vážení spoluobčané, možná tomu nebudete věřit, jsem na tom stejně jako vy – vyšetřovací orgány se sice zabývaly tím, aby zjistily, odkud a kam směřovala SMS (a to ještě s chybným výsledkem, SMS byla skutečně odeslána od p. Tesaříka a nikoliv opačně) …., ale světe div se, nikdo nezjišťoval příjemce SMS, kterého pan Tesařík prokazatelně a ve zřejmém kontextu informoval o tom, co se děje. A co je ještě více podivuhodné a zarážející – policie nešetřila to nejpodstatnější – kdo je (byl) oním „ZDROJEM“ o kterém se pan Tesařík ve své SMS zmiňuje a který byl tím, kdo VYNÁŠEL a doručil p. Tesaříkovi policejní, citlivé informace a varoval podezřelého o tom, že po něm ÚOOZ tzv. „půjde“. Neboli, jinými slovy – nikdo už nemůže ani potvrdit ani vyvrátit to, že oním „zdrojem“ nebyl někdo z velmi blízkého okolí policejního prezidenta. Tedy nikoliv, že bylo prokázáno, že to není pravda. Takto prosím pracovala PČR a GIBS.  Bohužel smůla, jaká náhoda, po 6-ti měsících se mažou telekomunikační záznamy a my nemáme nic…. tož, jak se říká, kde nic není ani smrt nebere a darebák se směje. Někdo se velmi sofistikovaně postaral o to, že komise má k dispozici skutečně již jen tzv. „nepřímé důkazy“, které některé členy komise vedou (čím to) k mylnému, nicméně o to razantnějšímu závěru, že nepřímé je totéž co nevěrohodné….

Jsem nucen opakovaně konstatovat, že se vyšetřovací komise (většinově) víceméně orientuje na nejslabší článek oprávněné kritiky reorganizace – tedy složitost velmi náročné odborné problematiky činnosti útvarů s celostátní působností, státního zastupitelství, aktivit GIBS, značného množství složité legislativy, vnitřních vyhlášek a nařízení, služebních postupů atd. a! tzv. nepřímé důkazy o nevhodně, účelově  provedené reorganizaci. Navíc je zjevná osa logiky celkového postupu MV a policejního prezidia při provedení reorganizace dělena na části s evidentní snahou potlačit aspekt právě oné celkové logické stavby a účelovosti celého „projektu“. Toto rozdělení pak umožňuje tyto dílčí kroky exekutivy samostatně vyhodnocovat jako správné, jakoby potvrzující správnost provedení reorganizace.

Nicméně, bez ohledu na průvodní jevy vyšetřování, mám za to, že podstatná je nikoliv věcná, právní či služební odpovědnost, ale PŘEDEVŠÍM politická odpovědnost za provedenou reorganizaci. Exekutiva, policejní prezident, Ministr vnitra i někteří členové komise jsou v podstatě názoru: „cože je nám poslancům po tom, co se děje u policie a co je nám vlastně po tom, že se policejní prezident rozhodl provést překotnou reorganizaci bez jakékoliv odborné konzultace, informování koaličních partnerů a Výboru pro bezpečnost PSP ČR.

Bez ohledu na to, kdo je poslancem koalice nebo opozice, (vážení kolegové) všichni jsme poslanci parlamentu ČR a jsme občanům odpovědni za to, jak vláda zajišťuje chod státu, tedy mimo jiné i za funkčnost PČR, jak pomocí legislativy a řízením exekutivy zabezpečuje naši bezpečnost a také za to, zda vláda dodržuje své vládní programové prohlášení a koaliční smlouvu. Byli jsme zvoleni, dostali jsme mandát k výkonu nanejvýš čestné funkce a je naší povinností dbát o to, že vůle lidu, projevená volbou, bude naším prostřednictvím naplňována. Pokud tomu správně rozumím, demokraticky zvolení politici určuji pravidla hry, podle kterých má exekutiva „hrát“ – a je nesporné, že mám tedy nejen právo ale i povinnost kontrolovat, zda se tato pravidla zprostředkovaná z vůle lidu naplňuji a trvale je v exekutivě korigovat tak, aby vláda plnila své sliby občanům. A ten první slib je programové prohlášení vlády postavené na půdorysu koaliční smlouvy.

Vycházeje z toho, že Parlamentní vyšetřovací komise má zkoumat oprávněnost provedení reorganizace -  má tedy zkoumat především to, zda reorganizace nebyla politicky zneužita ve prospěch, v zájmu, nebo chcete-li na ochranu jednoho z demokraticky zvoleného politického parlamentního subjektu, požádal jsem komisi o předvolání pana B. Sobotky, premiéra ČR. Jako poslanec PSP ČR a člen vyšetřovací komise tohoto parlamentu mám právo požadovat objasnění nejen věcné, ale především politické odpovědnosti, jeho odpovědnosti.

Bohužel mám neodbytný pocit, že se z práce komise úmyslně vytratilo vnímání tohoto politického aspektu celé záležitosti.

Tím skutečně nejslabším a nejproblematičtějším okamžikem provedení reorganizace je právě ono zcela flagrantní porušení uzavřené koaliční smlouvy.

Pro připomenutí: Koaliční smlouva, Program vlády, 1.11.1 Policie ČR

„Zachováme základní organizační strukturu PČR – policejní prezidium, celorepublikové útvary a 14 krajských policejních ředitelství. V případě neefektivního fungování navrhneme zřízení jedné organizační složky státu (1 OSS) či úpravu současného systému v rámci PČR.“

Argument, že výše uvedená definice není v rozporu s provedením reorganizace, nemohu v žádném případě akceptovat – ÚOOZ byl po celou dobu velmi kladně hodnocen, plk. Šlachta byl po celou dobu chválen, povyšován a odměňován, UOKFK z tohoto pohledu (a dle výslechů) byl hodnocen obdobně a za celou dobu co pracuji ve Výboru pro bezpečnost a jeho podvýborech jsem nikdy, ať už ze strany Ministra vnitra či Policejního prezidenta, nezaznamenal jakoukoliv výhradu či avízo o sebemenším problému charakteru „neefektivního fungování“, tím méně jsem nezaznamenal, že by výše uvedení úředníci a funkcionáři komukoliv předložili „návrh na zřízení jedné org. složky státu“. Předpokládám, že nic takového neprojednávala ani Vláda ČR, či Bezpečnostní rada státu.

Pokud tedy budeme hovořit o tom, že politika nemá být svinstvo (ministr Herman), tedy že smlouvy se mají dodržovat a otázky související s řízením země koaliční vlády mají být diskutovány (ČSSD), pak ten kdo všem káže „vodu a sama pije hektolitry vína“ je právě jen a pouze ČSSD.

Opakuji - dle mého soudu je zcela legitimní požadovat, aby premiér země vysvětlil proč a na základě čeho porušil doposud platnou politickou koaliční smlouvu, respektive slib vlády občanům České republiky o tom, jak bude pracovat v jejich prospěch.

V této souvislosti jsem zjistil i další, příznačnou věc, týkající se provozu a řízení našeho státu – v poslední době se dozvídám, že ten a ten plukovník, generál, náměstek, úředník, ředitel je úplný…., úplně neschopný, hloupý, zrádný, atd. A víte, od koho se to dozvídám? No od těch, kdo je na jejich funkce či hodnosti dlouhodobě „posunovali“. Řečnická otázka, bez ohledu na konkrétní případy – je více odpovědný ten, kdo na svou práci nestačí a přesto sedí na významné židli, nebo ten, kdo ho tam dosadil? Samozřejmě ten, kdo ho tam dosadil a teď ten samý najednou, osvícen nevím čím, naříká a běduje, co že se to děje (zejména ve chvíli, kdy se ten dosazený chová jinak, než se čekalo) – takto je vážení, z velké části vystavěna exekutivní moc v tomto státě – v řadě případů rozhoduje nikoliv odbornost, ale klientelismus, patolízalství, falešná loajalita a nekompetentnost. Kdyby takhle postupovali například v Izraeli, víte, kde by byli? No v p…..,  pardon…..  Ale tam to naštěstí pro ně funguje jinak než u nás, tam i poručík, pokud má pravdu a prokáže své schopnosti, dostane šanci a generál se musí bez pardonu poroučet – proto jsou na špici jak v bezpečnosti, tak ve vědě a dalších oblastech a proto desetiletí dokáží v pohodě čelit nepřátelství půl miliardy arabů.

Máme nejvyšší čas se nad těmito symptomy smrtelně nebezpečné nemoci naší společnosti zamyslet a rychle pokračovat v ozdravném procesu a umožnit právě těm, kteří něco v životě prokazatelně dokázali, aby dali zemi do pořádku. Mluvící hlavy to opravdu, ale opravdu neudělají - v opačném případě nás nečeká nic dobrého.