Aniž bych se jakkoli chtěl dotknout osoby pana Jiřího Bradyho, který se nechtěně stal aktuálním centrálním neurotickým středobodem života české společnosti ve stylu „pozdvižení na vsi“, události před kterým definitivně mediálně blednou všechny ostatní problémy současného světa, dovolím si vyjádřit svůj názor na to co děje. 

Pan J. Brady je jistě jedním z těch, kdo je morálně a eticky oprávněným kandidátem na udělení nejvyššího státního vyznamenání. Nicméně a jen pro úplnost si dovolím připomenout, že kolem nás žijí další spoluobčané, kteří zatím (nebo vůbec) nepovšimnuti nebyli za takové kandidáty označeni, ač by si to svým životem, svými činy zasloužili také. Je pro mne také s velkým podivem, že někteří z kolegů nebyli stejně kritičtí a nespustili stejnou smršť kritiky v minulosti kvůli nevyznamenání těch kandidátů, které parlament v minulém období také a v řadě případů opakovaně navrhoval a kdy prezident, v souladu se svými kompetencemi, tyto návrhy nakonec neakceptoval – ať už z těch či oněch důvodů.

Musím zároveň konstatovat, že provázanost eventuálního vyznamenání pana Bradyho s uváděnou čínskou politickou intervencí v té podobě, jak je nám občanům předestřena, je tzv. pouze „z doslechu“. Obě strany sporu tvrdí v tomto ohledu něco zcela opačného. Ano, mohu si i v rámci mediální masáže udělat názor na to, kdo „mluví“ pravdivě, nicméně bude to více otázkou toho, kdo je mi více, nebo méně, sympatičtější, a tam to také, pokud jde o věcnost končí. Jak se ukazuje, rozhovor na dané téma mezi prezidentem a panem ministrem kultury Hermanem nakonec nemá žádné svědky = tvrzení proti tvrzení. Odmítám si tedy za těchto okolností dělat názor na něco, o čem se mohu pouze domnívat, že se něco nějak odehrálo. Nebudu svým postojem urážet jednoho či druhého pána mým postojem, dávajíc vlastně najevo, že někdo z nich lhal - třeba si jenom neporozuměli, což ostatně není nic nemožného. 

K této záležitosti jsem ostatně celkem otevřeně formuloval svůj postoj k setkání pana ministra Hermana s dalajlamou: „Nevidím na rozhodnutí ministra kultury nic, co by bylo v rozporu s jeho občanskou svobodou se rozhodovat o tom, s kým se sejde či nesejde, ani s jeho ministerskými kompetencemi. Reakce čtyř ústavních činitelů byla asi tak adekvátní, jako osobní uvítání několika vagónů s naftou premiérem ČR! V přímém TV přenosu. Myslím, že pan premiér by měl svou pozornost a draze placený čas věnovat jiným záležitostem.“ 

To že čtyři ústavní činitelé vydali prohlášení, dle mého soudu zcela zbytečné a nadbytečné a opět pouze možná poplatné nějakému nátlaku, je pak ostudné více pro ty, které takovému nátlaku (pokud vůbec byl učiněn) podlehli než pro toho, kdo takový nátlak vyvinul – ostatně takto se dívám i na jiné události a děje, například podléhání skryté islamizaci je především naší slabostí, podléhání Tureckému vydírání totéž a takto bych mohl pokračovat až k našim obranným schopnostem čelit hybridní kampani a vojenskému tlaku našeho východního souseda.

Vždy a za všech okolností je to o nás samých, nikoliv o tom druhém.

Vadí mi, že se stejný povyk, jaký je v těchto dnech rozpoután ohledně seznamu (ne)vyznamenávaných nestrhl v okamžiku, kdy se parta rádoby umělců rozhodla, že jednak zcizí a pak rozstříhá prezidentskou standardu – tedy symbol státnosti ČR, za který se v minulosti umíralo na bojištích i na popravištích….kde zůstalo rozhořčení strážců státnosti, tradic, svobod, demokracie a též prezidentského úřadu a jeho symbolů?

Státní svátek 28. října, s prominutím, není ani prezidentův, ani páně Horáčkův, Halíkův, Ovčáčkův, Sobotkův…nebo kohokoliv jiného. Pražský hrad, Španělský sál není prezidentův – je to náš majetek, majetek národa….proto nevidím jediný důvod k tomu, abych tomuto nejvýznamnějšímu státnímu svátku, s kompetencí a odpovědností vůči svému poslaneckému mandátu nevzdal, podle svého rozhodnutí (ne pod nátlakem) úctu právě na Pražském hradě, sídle Českých králů bez ohledu, na to zda současným prezidentem je muž, kterého jsem volil či nevolil. Bez ohledu na konsekvence spojené s tím, že prezidentský úřad má nezpochybnitelnou státní symboliku a autoritu a jeho nositel byl zvolen přímou volbou občanů ČR (kterou někdo z nějakého důvodu vyhrál a někdo z těch že důvodů také prohrál) a kterou, podotýkám, neprosadilo Hnutí ANO2011, je a bude tento úřad (doufám) i nadále základním pilířem Státnosti ČR – a to ať se nám to líbí či nelíbí.

Zpochybňování všeho, kýmkoli, z jakýchkoliv pohnutek se stává čím dále větší módou – a naší slabostí s velkým S. Dovoluji si připomenout, že prezident republiky je zároveň i vrchním velitelem našich ozbrojených sil a zpochybňování role prezidenta je v konečném důsledky (vysoce negativním) zpochybňováním i této navýsost významné role.

Apeluji tedy na všechny aktéry těchto eskalujících půtek, kontroverzí a žabomyších sporů, které bohužel nemají s diskusí, ať už politickou či věcnou (nejlépe obojí), tak jak ji chceme chápat a vést, nic společného. Apeluji na vás, padni komu padni, abyste vyvinuli maximální úsilí ke zklidnění situace. To, čeho jsme jako občané svědky vede pouze k našemu znejistění, k celkové demoralizaci společnosti, k dalšímu znevěrohodnění politiky a politiků a k ohrožení jednoty národa. Státnost je i vlastenectví, vlastenectví je mimo jiné i přirozená ochota každého z nás hájit a obhájit naši státní suverenitu (a tedy i demokracii a svobody), nezapomínejme na to ...

To, že neumíme naslouchat a věcně respektovat nejen odlišné názory (stává se standardem, že nositele jiného názoru považujeme okamžitě za smrtelného nepřítele), ale i kompetence dané a zajištěné demokratickým systémem – tedy i ty prezidentovi - je to co nás ničí. Tedy nikoliv Kalifát, Ruská federace, Čína, USA, klimatické změny, kosmické záření, či cokoliv jiného podle toho jak kdo smýšlí, ale my sami jsme si největším problémem a nepřítelem, my sami si způsobujeme devastující morální i ekonomické rány a ztráty.

Pokud budeme takto pokračovat – pak se obávám, že jakýkoliv soupeř či přímo nepřítel bude mít pohodlně navrch a naše snahy se bránit již zmíněným hrozbám, islamizaci, hybridní válce, snahy o kterých tak rádi hovoříme, jsou zcela liché, tu velkou válku už vlastně prohráváme….