Mé vystoupení v rámci Veřejného slyšení Senátního Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, k petici

Za zachování práv bezúhonných českých občanů v oblasti legálních zbraní":

Vážené dámy a pánové při příchodu do této úctyhodné instituce nemůžeme neminout pamětní desku, kde je uvedeno, že první prezident ČSR, pan TGM je občanem jenž se zasloužil o náš stát.
Tedy si dovolím odcitovat prvního prezidenta ČSR Tomáše Garrigua Masaryka:

„Když mě někdo napadne, aby mě zabil, budu se bránit, a nebude-li jiné pomoci, zabiju násilníka. Když už jeden z nás dvou má být zabit, ať je zabit ten, kdo má zlý úmysl."

Ve dvou větách je vystižena podstata problému, o kterém dnes diskutujeme a snažíme se dobrat užitečného a smysluplného výsledku….

Nyní Vám odcituji článek 3 alianční smlouvy NATO. V něm se praví:

„Aby bylo co nejúčinněji dosaženo cílů této smlouvy, budou smluvní strany jednotlivě i společně stálou a účinnou svépomocí ...SVÉPOMOCÍ- a vzájemnou výpomocí udržovat a rozvíjet svoji individuální....INDIVIDUÁLNÍ - i kolektivní schopnost odolat ozbrojenému útoku.

Logickou otázkou, která se v daném kontextu nabízí, je, zda aktuální úsilí EU, respektive EK o maximální znesnadnění individuálních (a samozřejmě návazně i kolektivních) schopností k individuální sebeobraně, není v PŘÍMÉM TROZPORU s odcitovanou, závaznou formulací článku 3 alianční smlouvy NATO. Neříkám to veřejně poprvé – ale v tomto smyslu je stále jen „ticho po pěšině“.

Nikdo nezpochybňuje, že náš stávající právní systém vyhovuje… nicméně je nutné dodat, že pouze zatím ZATÍM ….EU, respektive EK má zjevně poněkud jinou ambici….

Obávám se, že slovo "ZATÍM" je a bude slovem, které v souvislosti s ambicemi EU, respektive EK, bude – zcela oprávněně – ve veřejném prostoru frekventováno stále častěji!

Právo na individuální i kolektivní sebeobranu – tedy i se zbraní v ruce (nejenom střelnou zbraní) je základním lidským právem a mimo jiné symbolizuje i občanskou suverenitu, hrdost a ano - i symboliku vlastenectví…
Tedy onoho VLASTENECTVÍ, které díky všeobecné relativizace všeho a všemi, s aktivní podporou části politické reprezentace, postupně ztrácí onu hodnotu, která je i mimo jiné předpokladem schopnosti národa přežít i v dobách nelehkých.

Dále si dovolím konstatovat, že národní ozbrojené síly evropské části aliance NATO – tedy branných a bezpečnostních složek, majících odpovědnost za bezpečnost a obranu cca 600 milionů obyvatel Evropské unie …mimo jiné vystavených naprosté bezpečností nekompetenci evropských politiků v souvislosti s invazí nelegálních migrantů a stále masivnější islamizaci a šariizaci právního systému – v tom stavu ve kterém se nacházejí – mají po 30-ti letech "péče" evropských politických reprezentací (pro ilustraci - jen AČR je nyní střízlivým odhadem ve vnitřním deficitu cca 400 miliard korun – bez ohledu na schvalované roční státní rozpočty) - sotva schopny ochránit kritickou a výhradní strukturu národních států….nikoliv však obce a města….

Je pozitivní, že stále více politiků a odpovědných vysokých státních úředníků si začíná uvědomovat, že ke skutečné obranyschopnosti, k efektu preventivně odradit eventuálního agresora to asi …určitě ….stačit nebude.

Jinými slovy – že bez branně-bezpečnostně informovaného, moderními znalostmi a dovednostmi vybaveného a k sebeobraně motivovaného/vyzbrojeného občana bude jen velmi obtížné efektivně čelit ať už nějaké masivní krizi/klimatické změny, nebo masivnímu útoku nepřítele.

Od roku 1990 nemá Evropská unie k dispozici to, co jsme svého času nazývali Civilní obranou.
V celé Evropské unii nikdo neprovádí systémovou, koordinovanou přípravu obyvatel na krizové situace, brannou výchovu a další a další věci.

Přijetí čehokoliv významnějšího nad právní význam „obyčejné“ legislativy (která může být pozměněna jen na základě nějakého momentálního složení zákonodárného sboru) - navazuji na příspěvek pana doktora Koudelky, bude jasný a nezpochybnitelný signál nejen pro EK, že se dostává na hranu ostří, ale zejména pro naši veřejnost, pro naše občany, že Parlament České republiky je odpovědným suverénem českého státu hájícím přirozená a nezpochybnitelní práva každého jednotlivce i celého národa na vlastní sebeobranu, bez spoléhání se na pomoc zvenčí,, bez podrobení se nesmyslům diktovaným zvenčí.

Opak bude, omlouvám se za to, že v této zásadní věci je pro mne nepřijatelné se vyjadřovat v politicky korektních frázích – chápán jako zrada zákonodárců spáchanou na mně jako občanovi, na mé rodině, na mé vlasti.

Ano, uznávám, že lidé mají právo na to „mít ruce v kapsách“...oblíbený to argument bývalého kolegy I. Gabala. Mohou naivně vyžadovat, že v případě ohrožení budou kolem každého z nich kroužit dva vycvičení, zkušení policisté (vojáci)….otázkou je pouze to, jak dlouho s tímto postojem vydrží naživu ..a jak známo mrtví už si stěžovat nemohou.

A jen na okraj – i v případě sebeobrany, či obrany definitivně platí – jak mezi jednotlivými lidmi, tak mezi národy, pravidlo „her s nenulovým součtem“…

Nyní je „na stole“, rámci "novely zákona o zbraních a střelivu" i politická ambice zakázat činnost živelně vznikajících „domobran“. Dlouhodobě se nijak netajím tím, že s takto koncipovanými a vzniklými „domobranami" bytostně nesouhlasím, jen si nejsem jist, zda zákaz – jako nejméně pracné řešení – je tím správným krokem.

Jsem hluboce přesvědčen, že pouze obnova SVAZU BRANNOSTI nabídne části občanů to, co cestou „domobran“ evidentně poptávají – bez ohledu na hlášky typu „jsme 6 nejbezpečnější země na světě“....a měli bychom se zamyslet, proč toto hodnocení mnozí spoluobčané evidentně nesdílí. Pokud dokážeme obnovit Svaz brannosti, živelně vzniklé a vznikající domobrany postupně a přirozeně – bez nutnosti zákazů a příkazů – zaniknou sami

Politickou diskusi (mimo jiné) na téma obnovy „SVAZU BRANNOSTI (viz dekret prezidenta Beneše z roku 1947 vycházející z krvavě zaplacených zkušeností tehdy předchozího desetiletí)“ jsem inicioval už začátkem roku 2014.

Až někdy v polovině roku 2017 tehdejší vláda konečně přistoupila k tomu, že Ministerstvu obrany zadala úkol, aby připravilo věcný návrh zákona o branných spolcích. Je rok 2019 a výsledek je, že nula od nuly pošla – a to doslova.

Prosím a žádám Vás, vážené senátorky a senátoři - ujistěte nás občany, i cestou změny Ústavy či Listiny lidských práv o tom, že o naše právo na sebeobranu i se zbraní v ruce nás NIKDO NEPŘIPRAVÍ, ani za 100 let …..i tím přispějete ke zklidnění nálad ve společnosti, které jsou součástí příčin nárůstu i extremistických aktivit a postojů části veřejnosti vůči našemu setrvání v EU a v NATO.

…..hovořilo se zde o typech zbraní a jejich nebezpečnosti…

Za mne – nejsilnější zbraní je „ROZUM“, „SRDCE“ a „SLOVO“ vyslovované námi, svobodnými lidmi,

občany této země.

Moje hluboká úcta a poděkování patří panu Mgr. Pavlu Černému za jeho úsilí...kdyby s podporou cca 130 tisíc petentů usiloval o politickou pozici, nepochybně by výrazně uspěl...  :-)

Děkuji za pozornost