“Žijeme v digitální době, většina z nás si svůj život dokáže jen těžko představit bez přístupu na internet – ať už na počítači či v chytrém telefonu. Přesto i v dnešní době řada občanů EU nemá tuto možnost – a to nemluvím o zábavě, ale o přístupu k informacím veřejných institucí. Víc než 167 milionů občanů EU má nějaký handicap (ať už zdravotní nebo třeba věkový), který jim omezuje dostupnost informací či služeb na internetu – počínaje podáním daňového přiznání, přes vyplnění žádosti o příspěvek, zaplacení poplatků až po zápis dítěte do školy,” vysvětluje česká europoslankyně Dita Charanzová důvody, které vedly k přípravě materiálu.  

Jednání o nové směrnici, která se vedla poslední tři roky, dospěla k úspěšnému konci, a to díky dohodě zástupců Evropského parlamentu a Rady. Ti se dohodli na konečném znění textu, který nyní poputuje ke schválení příslušnému výboru Evropského parlamentu a následně na jednání pléna. 

“Je to pro mne velké vítězství. Považuji za ostudu, že je v 21. století řada osob se zrakovým handicapem odříznuta od informací na internetu. Taková praxe patří do digitálního pravěku, kde dnes rozhodně nejsme,” říká zpravodajka směrnice Dita Charanzová, která je podepsána pod přípravou jejího znění. Česká europoslankyně také vedla v posledních měsících řadu jednání, jejichž výsledkem je včera přijatý materiál.

Směrnice se bude vztahovat nejen na všechny nově vytvářené webové stránky, rovněž i ty stávající budou muset být přizpůsobeny novým požadavkům. Obsah, který byl již na stránkách publikován, jako jsou starší videa či dokumenty, a je stále aktivní, by měl být k rovněž k dispozici znevýhodněným osobám. Online služby jako placení daní či poplatků musí být také zpřístupněny. V případě, že některá část webových stránek nebude dostupná, mělo by toto být řádně vysvětleno.

Informace budou přizpůsobeny potřebám těchto lidí například i v mobilních aplikacích využívaných veřejnými institucemi. Směrnice zahrnuje vedle přístupu na počítačích také další zařízení, jako jsou chytré telefony či tablety.  Směrnice ponechává na rozhodnutí členských států, zda povinnost vztáhnou i na školy nebo některé neziskové organizace ve veřejném sektoru.