I jako instalátor OZE spojený s praxí si dovolím sdílenou energetiku popsat pohledem kritickým a nastínit problematiku bez růžových brýlí a nadšení, které dávají na odiv politici a marketingoví zaměstnanci implementačních firem.

O čem tedy ta sdílená energetika je? No, v podstatě se jedná o to samé, co už máme dnes, a co nám sítě poskytují zcela běžně.

Totiž jakýkoliv zdroj, který je dnes připojen k síti a dodává do ní energii ji v praxi s někým sdílí. Jen na tom v praxi jedni velmi výrazně vydělávají, a to jsou obchodníci s elektřinou a jedni moc nevydělávají, a to jsou výrobci elektřiny (myslím tím OZE).

Tedy mnohdy jedněm za elektřinu platíte vysoké ceny a mnohdy ti samí od vás „za hubičku“ vykupují elektřinu, kterou vyrobíte. Že jde o nevýhodný postup pro majitele výrobních zdrojů OZE se stát snaží vyřešit sdílením elektřiny mezi výrobci OZE a spotřebiteli elektřiny.

Nejde jen o výhodnost takového nastavení, ale i o hypotetickou balanci energetické sítě, která ale v praxi nemůže nastat, a tedy sdílení energie balanční poměr neřeší. Ano budou existovat místa, kde to bude něco řešit (jde pouze o bytové domy), ale to na celkové balanci nezanechá skoro žádný reálný vliv. Tedy v praxi zůstanou zachována všechna negativa spojená s nerovnoměrnou výrobou OZE a potřebou ji pomoci energetické sítě dorovnávat. Energetické jádro problému s OZE nám sdílení vůbec neřeší, protože to v podstatě probíhá již dnes a jakákoliv inovace na bázi sdílení je jen fiktivní a zatěžuje energetickou síť úplně stejně jako bychom ho neměli.

Takže jsme se posunuly z technické roviny sítě, která se bude muset modernizovat se sdílením i bez něj do roviny ceny za silovou elektřinu, kterou by sdílení mohlo řešit na straně zákazníka snížením nákupní ceny a na straně výrobce z OZE zvýšením prodejní ceny.

Dnes 8.7.2024 lze na trhu koupit nejlevnější elektřinu s fixní cenou (tedy nikoliv za spotovou cenu) za 2.188,- Kč za MWh (Lama Energy), což je přesně ta částka, o kterou se bude dělit výrobce a nakupující ve sdílené energetice. Je zjevné, že v ceně elektřiny se toto ušetření ani na jedné straně moc neprojeví, protože i kdyby obě strany chtěly maximálně vydělat/ušetřit zbude na každou z nich cca 1,- Kč/kWh. To, jestli se vyplatí výrobci z OZE vyrábět kWh za 1,- Kč nechám stranou, protože je to otázka investičních a provozních nákladů či v podstatě hodnoty elektřiny, která je vlastně přebytkem.

Co tedy přinese sdílená energie odběrateli?

Pojďme se na to podívat:

1. Nutné předělání odběrného místa na instalaci nového průběhového elektroměru. Ačkoliv to mnozí netuší, tak předělat takové místo, aby správce distribuční soustavy průběhový elektroměr mohl instalovat znamená splnit připojovací podmínky, a to stojí v řádech tisíců až desetitisíců korun. V případě bytových domů může v reále jít i o stovky tisíc korun jen na přípravu ke sdílení.

2. Je nutné podstoupit několik administrativních úkonů, které rozhodně nikdo z odběratelů nezvládne sám a je na to potřeba nějaká odborně způsobilá osoba nebo firma. Opět se bavíme o nákladech v řádu tisíců korun na jedno odběrné místo.

3. Je potřeba zvolit podíl, který chci mít na elektřině, kterou vyrobí ten, kdo mi elektřinu z OZE poskytuje (jde o tzv. alokační klíč) a ta určí kolik % z vyrobené energie mi může výrobce poskytnout. Jde o pevně stanovenou hodnotu, která je závislá na okamžité výrobě zdroje energie. Je tedy úplně jedno kolik zdroj vyrábí a kolik odběratelů z něj odebírá, ale v daném čase odběrateli náleží vždy jen taková část vyrobené energie, která odpovídá jeho alokačnímu podílu. Zní to složitě? Souhlasím. A složité to také je. Pokud vás na sdílení bude 20 a každý z vás bude mít dle alokačního klíče podíl 5%, tak na vás zbude vždy přesně jen 5% z vyrobené elektřiny bez ohledu na to, kolik lidí v danou chvíli elektřinu odebírá. Tedy pokud budete odebírat jenom vy bude využití výroby přesně 5% a to ještě musíte na vaší straně mít na těch 5% spotřebu.

K dobru věci musím dodat, že každý měsíc můžete podobu alokačního klíče měnit.

4. Je potřeba se se s potřebou trefit do výroby z OZE, a to ve čtvrthodinovém intervalu. Prostě když OZE vyrábí, tak přesně v tu chvíli musíte mít spotřebu, což je taky poměrně složité.

5. Pokud sdílíte v bytovém domě musíte splnit podmínku alokačního klíče, čtvrthodinového intervalu, ale ještě jako bonus musíte všechny tyto parametry plnit na konkrétní fázi, kde je dostatek energie z OZE.

Výhodou sdílení v jednom bytovém domě je, že se neplatí distribuční poplatky, a tak je cena sdílené energie mnohokrát levnější než sdílení skrze distribuční soustavu, což jsou všechny ostatní formy sdílení.

Jak je z výše uvedeného patrné, tak sdílení elektřiny nemusí pro mnoho účastníků v podstatě znamenat žádnou výhodu a s ohledem na administrativu a technické požadavky připojení může jít i o prodělek.

Z mého čistě osobního pohledu se sdílení v podstatě vyplatí jen v bytovém domě a u výrobců, kteří jsou zároveň i spotřebiteli v jiném místě.

Bytové domy musí velmi pečlivě zvážit investice do úpravy připojovacích míst, které i rozložené v čase vlastně mohou převýšit výhody sdílení s výše uvedenými omezeními.

Pokud jde o výrobce z OZE, kteří chtějí svoji přebytkovou výrobu využít u jiných odběrných míst ve svém vlastnictví, tak také asi dává sdílení smysl (u samospráv by to mohlo fungovat dokonce velmi dobře).

U všech ostatních, a těch bude určitě většina, bych rozhodně sdílení neviděl jako nějakou super službu nebo výhodu. V podstatě se budeme v reálných podmínkách potýkat s tím, jestli při nastavených podmínkách nebude takové sdílení ztrátové. A to i v dlouhém čase, který může převýšit životnost zdroje.

Když k tomu připočtu nejasnosti, nevyzkoušenost a fyzickou neexistenci EDC, tak radím všem zákazníkům vyčkat a spíše se soustředit na výrobu vs spotřebu na jednom místě.

Naše legislativa se velmi upřela právě na možnosti sdílení energie, ale jak to vypadá, tak nás ERÜ a správci distribučních soustav zase přechytračili a navýšením distribučních poplatků v podstatě vymazali veškeré výhody sdílení.

Naši energetickou soustavu dnes trápí především tyto problémy, které by velmi urychlily výhodnost samovýroby energie a její spotřeby na jednom místě:

– měření po fázích, kde jsme již jednou ze dvou zemí na světě (ano ještě Portugalsko), kde se tak děje a s každým dalším nainstalovaným průběhovým elektroměrem tento problém prohlubujeme a dostáváme je do polohy, kdy už nedokáže nic tento nešvar zvrátit

– spojení správců distribučních soustav s obchodníky s elektřinou (ano píši o ČEZ, EG.D a PRE). Tito správci nesmějí mít zároveň v nějaké sesterské pozici obchodníky s elektřinou, protože pak se všechna opatření na straně sítí vedoucí ke zlevnění promítají do výsledku obchodování – tady je prostě zjevný střet zájmů a stát s ním vůbec nic nedělá. Dnes jsou správci distribučních soustav jednoznačně brzdou změn a jde o jejich partikulární zájmy na straně jejich obchodníků.

Stát by měl velmi aktivně tyto vazby zpřetrhat, ale jak, když je rozpočet vázán na dividendy polostátního ČEZu. Začarovaný kruh s ohromným lobbistickým řetězcem, který bude muset stejně někdo někdy rozseknout a tím odblokovat všechny vazby, propojenosti a protekcioniusmus.

– otevřenost teplárenské soustavy pro ukládání přebytků, kdy každý objekt připojený na CZT v podstatě podléhá licenci ERÚ a je velmi obtížné ukládat přebytky z OZE do teplé vody, což je velmi přirozené, levné a efektivní. Jde o nutnost, kterou bude potřeba nějak zapracovat do energetického zákona, protože nejvíce je výhodná ta energie, kterou vyrobím a spotřebuji na jednom místě. Role teplárenství v této problematice je významná a opět nám ujíždí vlak, protože nedokážeme ani při modernizacích tepláren donutit teplárny přemýšlet o OZE a jejich využití v koncových bodech odběru tepla. Teplárny zmodernizujeme na současné výkony za ohromné miliardy, a nakonec každé zateplení objektu a ukládání přebytků z OZE do teplé vody pouze způsobí nějakou protiakci na straně tepláren, které budou zcela po právu atakovat účelnost využití vynaložených prostředků na předimenzované teplárenské soustavy.

V energetice máme k ideálu velmi daleko a jak je vidět jde o komplexní problematiku, kterou se snažíme některými dílčími kroky posouvat dopředu, ale zároveň tím způsobujeme poměrně velké „rozhození“ rovnováhy systému.

Nějaká část trhu (obchodníci s elektřinou, teplárny) bude vždy velmi silně lobbovat za své zisky a bude nutně brzdit všechny komplexní změny, které by znamenaly lepší využití OZE a lepší fungování na samospotřebitelské bázi. Není to nic proti těmto firmám, protože tvorba zisku musí být jejich prioritou, ale jde o naši budoucnost a ta by měla mít nastavené takové podmínky, aby se energetika nemusela dotovat, ale aby investorům a spotřebitelům dávala smysl na ekonomické bázi. Tomu se zatím moc nepřibližujeme.

To, že děláme kosmetické změny ještě neznamená, že řešíme jádro problému. Tam máme jako ČR opravdu co dohánět a jsem sám zvědav, kolik lidí a firem se vrhne do sdílené energetiky a kolik jim to přinese úspor a výhod. Jsem v tom spíše skeptik, protože vím, jak moc dokáže byrokracie zadusit dobré myšlenky. A ve sdílení bude té byrokracie s ohledem na výhody ohromná převaha.

ZDENĚK CHMELÍK, PŘEDSEDA KV TOP 09 LIBEREC

Zdroj.