Obvykle jsou vytrženy z kontextu. A to je ten problém. Nejsme na trhu, abychom si my (nebo spíše naši političtí představitelé) vybírali jenom to zboží, které se nám líbí. Je třeba vnímat politiku jako celek se všemi možnostmi, privilegii, ale i bezpečnostními prvky, které dané systémy chrání před zneužitím a populismem.

Jako příklad je často zmiňované referendum a jeho srovnávání se Švýcarskem. Myšlenka je to pro mnohé lákavá?—?nechat rozhodovat občany přímo. Srovnání ale pokulhává snad ve všem. Švýcarsko je jediná země na světě, kde přímá demokracie do určité míry nepochybně funguje, i když v posledních letech se množilo mnoho kontroverzí a obav spojených s fenoménem Fake news a účelově vytvářenou emocí a strachem mezi lidmi. Dlouhodobá tradice a zkušenost předávaná již výchovou po mnoha staletí je ve Švýcarsku základem fungování jejich demokracie. Referendum předpokládá zájem obyvatel o danou věc, zájem o společenské a politické dění a také určitou politickou kulturu a osobní zkušenost.

Jak můžeme po lidech chtít, aby rozhodovali o zásadních věcech v referendu, když většinu obyvatelstva volby ani nezajímají? Při nedávných komunálních volbách, byla volební účast 47 %. To znamená, že většina oprávněných voličů svůj názor nevyjádřila. Nyní by měla přijít otázka: Proč? Protože k volbám žádný postoj nezaujímají a je jim jedno, kdo bude zvolen? Nebo snad, že vůbec nevědí koho, proč a kvůli čemu by měli volit? Má obava je, že jsme jako národ na úroveň přímé demokracie ještě nedospěli. Politická gramotnost a odpovědnost je přitom základním předpokladem pro fundované rozhodování, bez ohledu na to, jestli je daný jedinec levicově nebo pravicově smýšlející. Dalším prvkem k rozhodování je politická diskuze natolik intenzivní, aby si každý občan měl možnost udělat vlastní obrázek o dané situaci. Mnohdy to takto ale nebývá a převládají jednoduchá hesla a emoce.

Jako demokrat a liberál nejsem proti referendům zásadně vyhraněný. Jsem jen opatrný. Vnímám velká rizika, která by z referenda mohla plynout. Obzvláště v systému, který není politicky zdravý. Domnívám se, že v zastupitelské demokracii volíme své zástupce, od kterých očekáváme odbornou způsobilost. Očekáváme od nich, že se otázkami fungování státu nebo obce budou zabývat naplno a budou za nás rozhodovat stejně nebo alespoň podobně, jako kdybychom se měli rozhodovat sami. Proto jsme jim přeci dali důvěru a volili je. Pojďme raději přemýšlet o rozšíření politické gramotnosti již na školách. Vezměme studenty na exkurze do státních institucí. Ukažme jim, jak funguje parlament, o čem rozhodují poslanci a jaký je u toho proces. A z druhé strany bychom my, lidé, kteří se politikou zabývají, měli vyrazit mezi spoluobčany a diskutovat s nimi stejně běžně jako s přáteli. Už skoro 30 let zde máme demokracii. Nejsme v době komunismu, kdy by bylo téma politika zakázané. Proto využijme svobody slova a pojďme si o politice povídat stejně běžným způsobem, jako když řešíme v hospodě fotbal.

MARTIN CHROUST, TOP 09 LIBEREC