Jedním z hlavních důvodů, který považuji za zcela zásadní, je to, že EET je podle mého názoru až krok »C«, kterému měly logicky předcházet kroky »A – korporátní daně, které zamezí vyvádění zisků do zahraničí« a »B – progresivní zdanění fyzických i právnických osob«. Pokud by tyto kroky již byly provedeny, nebránilo by nic tomu podporovat zavedení EET. Dalším z důvodů se stále více zdá být nejasný přínos pro státní rozpočet. Nejprve se hovořilo o 10 miliardách korun, dnes se spekuluje již jen o částce menší než poloviční. Rozpaky nad zákonem vzbuzuje i postupné zavádění a mnohé výjimky, které jsou v něm zahrnuty a odsouvají pro některé obory jeho účinnost až o 2 roky, kdy už bude po dalších řádných volbách do Poslanecké sněmovny (pokud tedy nebudou již dříve volby předčasné). Připadá mi to, jako kdyby koaliční vláda měla strach a nechtěla si případné voliče před volbami rozhněvat.

Další nejasně specifikované záležitosti jsou spojeny s okruhem povinných osob, které budou definovány vládním nařízením a nikoliv zákonem, nedořešené technické zajištění zprovoznění této evidence a její spravování a také propustnost systému, aby nedocházelo ke zpožděním či přechodu k off-line přenosu a nekomplikovalo to zbytečně život jak prodejcům, tak zákazníkům.

Celý nápad s EET by rozhodně nemusel být špatný, ale měl spíše vycházet z již dávno diskutovaného konceptu registračních pokladen s fiskální pamětí. Návrh na zavedení tohoto řekněme »chorvatského modelu«, se kterým není jinde ve světě téměř žádná zkušenost, je mírně podobné nakupování »zajíce v pytli«.

Koalice také neměla přílišnou vůli o případných změnách v tomto zákoně s opozicí diskutovat, aby dosáhla širšího konsensu pro jeho schválení. I to je další z důvodů, proč nebudeme hlasovat pro přijetí tohoto zákona, ale zdržíme se hlasování, byť tento důvod je zcela okrajovým. Dobře připravený zákon, se kterým bychom se mohli ztotožnit, by naši podporu nepochybně získal.