Já bych rád poprosil, já jdu se stanoviskem klubu KDU-ČSL, jsem pověřen panem předsedou klubu.

Dámy a pánové, jenom na úvod mi dovolte říci, že pokládám za ostudu této Sněmovny, za kterou se musíme stydět všichni, že jsme dali svými hlasy, někdo svými hlasy, někdo hlasy proti přednost Dukovanům před řešením situace v nemocnicích. Myslím si skutečně, že to se nemělo stát, že tím dáváme signál, že si nevážíme práce lékařů, sester a dalšího personálu nemocnic. (Reakce před řečništěm.) Předseda Faltýnek na mě tady haleká. Já to skutečně tak cítím. A pokud to tak necítíte, tak se nad sebou zamyslete.

A teď k věci. Pan ministr Havlíček si tady ve druhém čtení pečlivě vždycky psal poznámky, a pak na nic nezareagoval. Nevzal si slovo, aby reagoval. Měl závěrečnou řeč. Víceméně nic neřekl. Odmítl argumenty. Teď si už nic nepíše, protože ani reagovat se pravděpodobně nechystá. Myslím, že to je další ostuda.

Začnu tím, co pan místopředseda vlády Havlíček uvedl před otevřením rozpravy jako zástupce navrhovatele. Kromě jiného uvedl: "Rád bych tedy s ohledem na politickou diskusi zopakoval, že tento zákon neřeší, a to je důležité stále říkat, bezpečnostní otázky. Tento zákon řeší ekonomicko-finanční zajištění nových jaderných zdrojů, princip výkupu elektřiny, a to nejenom z nových bloků v Dukovanech." Konec citátu. Pan místopředseda vlády Havlíček tím vystihl, nevím, jestli chtěně, nebo nechtěně, jeden z hlavních nedostatků té předlohy. Ekonomicko-finanční aspekt projektu na zajištění nových zdrojů energie, který se bude pohybovat v řádech stovek miliard korun, přece nemůžeme ani vteřinu oddělovat od požadavků na bezpečnost našeho státu, naší země. Vláda přitom odmítá pozměňovací návrhy opozice, které si kladou za cíl právě tenhleten nedostatek napravit, čímž jde mimochodem proti varování bezpečnostních institucí, jejichž stanoviska si vláda, tedy i pan ministr Havlíček, sama vyžádal(a). Mluvím tady o stanovisku pracovní skupiny složené z expertů Ministerstev vnitra a zahraničí, Bezpečnostní informační služby, Úřadu pro zahraniční styky a informace, Vojenského zpravodajství a Národního úřadu pro kybernetickou a informatickou bezpečnost.

Pan místopředseda vlády ve svém vystoupení dále uvedl: "Hledání velmi důležitého konsenzu ohledně bezpečnostních požadavků státu, a nikdo je nezpochybňuje, v rámci tendru na dodavatele probíhá na jiné úrovni. Konkrétně byla mimo jiné svolána i schůzka předsedů všech politických stran, jak jsme slíbili. Proběhla na konci ledna." Konec citátu. Ano, schůzka proběhla. Pan místopředseda vlády po ní prohlásil, že vláda nepočítá s účastí Číny v jaderném tendru. To je dobrá zpráva. Moc ale nerozumím, jaký je z hlediska geopolitických rizik rozdíl mezi Čínou a Ruskem, zvláště když nás naše národní bezpečnostní instituce v souvislosti s energetickými projekty jasně varují před oběma zeměmi. Už zmiňovaná pracovní skupina expertů bezpečnostních institucí považuje za optimální a jediný skutečně bezpečný postup neoslovit v tendru uchazeče identifikované ve vládních dokumentech jako rizikové.

Zpráva pracovní skupiny dále uvádí, že pokud budou osloveni i rizikoví uchazeči, manévrovací prostor pro jejich odmítnutí bude výrazně menší než v současnosti. Již sama účast těchto subjektů v tendru může podle expertů způsobit, že Česká republika může být snadno na strategické úrovni vydíratelná rizikovým subjektem, respektive státem, ze kterého subjekt pochází. Na bezpečnostní rizika spojená s investicemi do energetiky upozorňuje i poslední zpráva Bezpečnostní informační služby České republiky v kapitole nazvané Ochrana významných ekonomických zájmů. Zde se uvádí, že v roce 2019 se BIS zaměřovala ve zvýšené míře na rizikové aktivity týkající se několika strategických projektů, jejichž význam pro bezpečnost České republiky svojí šíří přesahoval rámec ochrany významných ekonomických zájmů. Patřily mezi ně zejména projekty v oblasti energetiky a informačních a komunikačních technologií. V podobném rozsahu jako v předchozích letech popisovala BIS rizika v oblasti zásahů do činnosti regulatorních a dohledových orgánů státu, které směřovaly proti nezávislému výkonu jejich funkce. BIS zaznamenala také řadu dalších případů nelegitimního lobbingu, klientelismu a korupce, které měly charakter srovnatelný s minulým obdobím. V roce 2019 stát a jím ovládané společnosti zahájily, nebo pokračovaly v realizaci několika ekonomicky významných projektů, které zároveň měly silný vztah k bezpečnostním zájmům České republiky. Jejich příprava, uskutečnění i samo dokončení přímo souviselo zejména s některými strategickými bezpečnostními zájmy, mezi které patří například zajištění energetické bezpečnosti, kybernetické bezpečnosti či posilování konkurenceschopnosti ekonomiky. Nepřímo však s ohledem na svůj ekonomický rozsah a míru, s jakou ovlivňovaly strategické bezpečnostní zájmy, měly vliv i na zajištění životních bezpečnostních zájmů, jako jsou politická nezávislost a suverenita České republiky.

Pořád tedy cituji tu zprávu. Nejvýraznějším rizikem, které bylo společné všem monitorovaným případům, byla možná účast problematických subjektů majících schopnost i motivaci zneužít své postavení v projektu k dosažení vlastních partikulárních zájmů, nebo uskutečnění cílů třetí strany například cizí moci, a to v rozporu se zájmy naší země. K naplnění těchto rizik by v závislosti na charakteru projektu mohlo dojít zejména zneužitím přístupu k velkému objemu citlivých informací osobních, ekonomických nebo bezpečnostních, či vytvořením závislosti na dodávkách od rizikového dodavatele a následným podmiňováním dokončení projektů ekonomickými, politickými nebo bezpečnostními požadavky. Hrozby mohou v těchto případech vznikat rovněž pokračováním závislosti na dodavateli i po dokončení projektů se všemi typickými důsledky, takzvaný vendor lock-in. Za problematické lze ve smyslu popsaných rizik považovat především subjekty pocházející ze zemí, kde má státní administrativa možnost prosazovat své zahraničně politické cíle bez ohledu na ekonomické zájmy tamních společností, a to i soukromých. S popsaným problémem pak úzce souvisí také téma rizikových zahraničních investic a mechanismu na vyhledávání s nimi souvisejících bezpečnostních hrozeb. Právě původ investora v zemi s autoritářskými rysy je totiž podobně jako u výše zmíněných projektů jedním z důležitých faktorů ovlivňujících hodnocení rizikovosti konkrétní investice.

Tolik tedy uvádí BIS za rok 2019. Chtěl bych se zde spolu s vámi podrobněji podívat na ono řešení bezpečnostních požadavků státu, které, jak jsem upozornil už dříve, s projednávaným zákonem nepochybně souvisí a souviset musí. Máme-li tady schválit zákon, který, jak říká pan místopředseda vlády Havlíček, řeší pouze ekonomicko-finanční zajištění nějakého projektu a současně je nám řečeno, že se bezpečnostní aspekty téhož projektu řeší odděleně, je naší povinností, a jsem o tom hluboce přesvědčen, seznámit se s tím, jak se tedy tyto bezpečnostní aspekty řeší, než se rozhodneme, jestli pro tento zákon, tedy sněmovní tisk 966, zvedneme ruku, či nikoliv. Bez A prostě nejde říci B, a to platí pro nás, pro každého poslance, který je v této Sněmovně. Experti Ministerstva vnitra, Ministerstva zahraničních věcí, Bezpečnostní informační služby, Úřadu pro zahraniční styky a informace, Vojenského zpravodajství a Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost, které, a musím to znovu připomenout, vypracováním stanoviska pověřila sama vláda, vycházeli z faktu, že tímto projektem si Česká republika vybírá partnera na cca osmdesát let. Zkusme si všichni říci, kolik nám bude, nebo našim dětem, nebo našim vnukům za osmdesát let, zkusme se také podívat, jaký rok byl před osmdesáti lety a jaká byla tehdy technika a jaké byly tehdy zdroje. Proto je třeba být při volbě uchazeče velmi opatrný a zohlednit řadu hledisek, mimo jiné hledisko, na kterých obchodních společnostech a státech může Česká republika v následujících desítkách let být závislá v oblasti dodávek elektrické energie a na kom závislá z různých důvodů být nesmí. Jako riziková přitom byla experty vyhodnocena i závislost, která by vznikla, pokud by rizikový uchazeč byl dodavatelem nového jaderného zdroje, byť i jenom jako člen konsorcia.

Z konzultací expertů s Ministerstvem průmyslu a obchodu a s týmem vládního zmocněnce vyplynulo, že jak postavení hlavního dodavatele, tak postavení člena případného konsorcia dává jakémukoliv nebezpečnému dodavateli možnost stavbu zdržovat, blokovat, požadovat za to splnění požadavků, které by Česká republika v opačném případě nebyla ochotna splnit. Jinými slovy může tady vzniknout závislost na dodavateli, kterému dá tento zákon možnost naši zemi, Českou republiku, na strategické úrovni vydírat. Experti také posuzovali zpětnou možnost vyloučit nebezpečného dodavatele rozhodnutím vlády jako nástroj ochrany bezpečnostních zájmů. Dále posuzovali řadu možností, jak vyloučit nebezpečné subdodavatele. Konstatovali, že směrem k dodavateli dává zadávací dokumentace tuto možnost vládě až poté, co proběhne celý minimálně dvouletý tendr, a to z bezpečnostních důvodů. Směrem k subdodavatelům má podle dokumentace stát řadu možností zasahovat až do určování subdodavatelů. V tomto ohledu jsou na rozdíl od samého uchazeče paradoxně možnosti státu širší. Dále obecně k celému tendru zadávací dokumentace stanoví možnost státu získávat informace, dokumenty k průběhu tendru a podobně. Teoreticky existuje ještě možnost odstoupit z bezpečnostních důvodů od kontraktu již uzavřeného s vybraným dodavatelem, tím by se ale celý projekt úplně zastavil. Experti pověření naší vládou tak došli k závěru, že ukončení kontraktu s dodavatelem je jediným nástrojem v zadávací dokumentaci, který umožňuje reagovat na rizika pro bezpečnostní zájmy České republiky, která by se objevila až po vybrání uchazeče a uzavření kontraktu s ním. Ve svém stanovisku ale zpochybnili, že by takový postup mohl být reálně uplatněn, že by taková situace vlastně reálně nastala. Existuje možnost dokončit stavbu bez EPC dodavatele a dokumentace zmiňuje povinnost dodavatele poskytnout veškeré potřebné asistence pro dokončení elektrárny, ale v praxi zejména, pokud by došlo k ukončení z geopolitických důvodů, nelze splnění této asistenční povinnosti realisticky očekávat. Prostě pokud dojde ke konfliktu, tak samozřejmě ten dodavatel nebude smlouvu plnit. Obě zmíněné možnosti zpětného ovlivnění výběru uchazeče, tedy odmítnutí uchazeče, či rozvázání kontraktu s dodavatelem, jsou pouze nástroje reaktivní a také krajní, a tedy oba trpí podle expertů obdobnou slabinou. Jednak by jejich využití znamenalo značné ztráty finanční, ztrátu času, ztrátu důvěry ve schopnost státu zajistit tento důležitý projekt a jednak by jejich využití zřejmě znamenalo zahájení řady soudních sporů, nebo arbitráží.

Jsou to tedy podle mínění expertů nástroje poměrně neefektivní, protože možnost vlády je využít bude při zvážení všech jejich důsledků velmi snížená. Oproti trojstranné První prováděcí smlouvě o spolupráci při výstavbě nového jaderného zdroje v lokalitě Dukovany v České republice, která zmiňuje mechanismus umožňující předat investorovi bezpečnostní požadavky pro následné zapracování do dílčích kontraktů, zadávací dokumentace poskytnutá expertům k vydání společného stanoviska tento mechanismus vůbec upraven nemá. Experti proto konstatují, že tento mechanismus je potřeba do smlouvy zapracovat.

Zpráva expertů také upozorňuje na paradox, že dokumentace dává řadu možností neschválit nebezpečného subdodavatele, ale dává prakticky jen jeden nástroj, jak ošetřit problém nebezpečného uchazeče jako hlavního dodavatele. Přitom bezpečnostními složkami identifikované a vládou schválené ohrožené zájmy se primárně věnovaly míře nebezpečnosti samotných uchazečů, a nikoliv primárně subdodavatelům. V tomto ohledu zadávací dokumentace podle expertů nedostatečně zohledňuje klíčové bezpečnostní zájmy stanovené vládou.

Identifikovaných bezpečnostních hrozeb podle tabulky, kterou experti dodatečně obdrželi na vyžádání od Ministerstva průmyslu a obchodu a která popisuje, jak byly tyto bezpečnostní hrozby zapracovány do dokumentace podle názoru investora, je v tabulce sedmnáct nějakým způsobem komentováno. Reálně je ale ošetřeno pouze pět těchto hrozeb. To podle expertů - a domnívám se, že i podle úsudku kohokoli, kdo skutečně přemýšlí, kdo se na ta čísla podívá - ukazuje, že bezpečnostní zájmy, které měl investor a vlastně tímto zákonem budeme do jisté míry investory všichni, protože poneseme důsledky té investice - a tady je potřeba opět zdůraznit důsledky negativní, protože kdyby bylo aspoň pravděpodobné, že ty důsledky budou pozitivní, tak by tady ten zákon vůbec nebyl - takže ukazuje, že bezpečnostní zájmy, které měl investor do dokumentace zapracovat a ochránit, nejsou zapracovány a nejsou ochráněny dostatečně.

Členové pracovní skupiny expertů ve svém stanovisku dále poznamenávají, že řada z opatření, která jsou v této tabulce zapracování bezpečnostních hrozeb do dokumentace uvedena, jsou zcela standardní samozřejmá bezpečnostní opatření, např. dodržování povinností dle zákona a dalších předpisů o kybernetické bezpečnosti. Musel by je tedy dodržet prakticky jakýkoli projekt či kritická informační infrastruktura, i kdyby nebyla zpracována speciální studie o hrozbách v souvislosti se stavbou nového jaderného zdroje. Řada opatření v tabulce uvedených také není vůbec řešením bezpečnostních zájmů identifikovaných ve výše uvedené První prováděcí smlouvě o spolupráci při výstavbě nového jaderného zdroje a v zadávací dokumentaci. Řada opatření má také podle expertů ten charakter, že neřeší podstatu daného bezpečnostního problému, pouze jej lehce zmírňuje.

Experti rovněž žádali, aby byla zpřesněna dikce ustanovení tak, aby bylo zcela jasné, že stát může do procesu z bezpečnostních důvodů zasáhnout v jakékoli fázi přípravy tendru, během tendru samého i po něm. V té souvislosti si ve svém stanovisku kladou otázku, jestli stačí pro zdůvodnění využití výjimky ze zákona o zadávání veřejných zakázek podle § 29a, což jsou závažné bezpečnostní důvody, pouze to, že se státu dává možnost zpětně odmítnout uchazeče, který vyhraje tendr. Pracovní skupina se obává, že pouhé stanovení této možnosti uchazeče zpětně odmítnout vládou není tím, co bude postačovat posuzujícím orgánům pro využití této výjimky, tedy Evropské komisi, Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a soudům. A na tomto případném negativním stanovisku by mohl následně celý projekt zkrachovat. Zde tedy jde podle pracovní skupiny o jednu z klíčových otázek, na kterých konstrukce projektu stojí. Ta spočívá v tom, že se nebude postupovat podle zákona o zadávání veřejných zakázek. Je nutné si uvědomit, že výklad § 29a gestorem zmíněného zákona, tedy Ministerstvem pro místní rozvoj, se během přípravy projektů v posledních dvou letech radikálně změnil. Původně využití § 29a ministerstvo nepovažovalo za možné, následně stanovisko úplně změnilo a za možné jej teď považuje. Proto je třeba klíčové základní bezpečnostní zájmy procesu včetně zadávací dokumentace skutečně prokazatelně a nezpochybnitelným způsobem ošetřit. Nelze připustit situaci, kdy na pouhé právní otázce, na které se mění názor ministerstva - a jak víme, ministerstva tyto právní otázky nevykládají, to u nás dělají soudy - takže nelze připustit situaci, kdy na pouhé právní otázce použití, či nepoužití tohoto paragrafu zákona o zadávání veřejných zakázek může celý postup projektu zkrachovat v některém z klíčových řízení, ať už soudních na jakékoli soudní instanci, nebo před Evropskou komisí.