Otázka, zda určitá náročná látka bude k něčemu v životě, je nepřípadná. Student gymnázia by měl být schopen perfektně vysvětlit geocentrickou soustavu nebo přechodníky, i když je to dávno překonané a nepoužitelné.

Není žádný důvod, proč by se student gymnázia nemohl naučit báseň na celou stránku a přednést ji s grácií – prostě tvrdá práce s pamětí, která bolí, ale najde uplatnění při studiu cizích jazyků. Vstřebat 2000 slov, které obvykle umožňují komunikaci v určitém jazyce, už jde rychle. Na druhou stranu by měl být schopen uhlídat jednotlivé kroky dlouhého a složitého matematického výpočtu a chápat jejich logiku.

Student gymnázia by měl jít tak daleko, že pochopí omezenost svých učitelů a vlastně své limity a překážky poznání vůbec. Rozdíl je ten, že pokud by po skončení tohoto typu školy student zapomněl všechno konkrétní, co se naučil o světě, stále by mu v hlavě zůstala hlavní dovednost – vstřebávat poznatky. Tím se gymnazista liší od jiných studentů – ti už umějí něco konkrétního, použitelného. Maturant z gymnázia je prakticky nepoužitelný pro něco konkrétního, ale dokáže pochopit cokoli, co ještě nikdy nepoznal. Umí odlišit vědecký poznatek od fabulace, umí informace filtrovat a přiřazovat výrokům různou validitu, neuvažuje jen v módu pravda, nebo nepravda.

Lze si představit, že bychom v gymnáziích takto formovali průměrné, či podprůměrné žáky. Proč ne. Lze si představit gymnázia pro podprůměrné, že se budou jen učit lépe myslet. Nicméně převažuje mínění, že gymnázia jsou především výchovou elit pro studium na vysoké škole. Obecně jsou elity tahounem národního hospodářství a státu, národa vůbec; 5 % nejlepších určí budoucnost naší země. Gymnázia tak, v tomto myšlenkovém schématu, musí ve své náročnosti jít na maximum, co to jde. Čtyřka na gymnáziu odpovídá jedničce na odborné škole. Mozek studenta se musí, vždy když je potřeba, přenastavit na maximální výkon. 

Kraj jako zřizovatel gymnázií musí dbát na specifičnost těchto škol a jejich náročnost. Vyučující musí být výjimečně dobře vybraní, jejich kvalita pochopitelně závisí na odměňování. Klíčovou osobností ve škole je ředitel. Kraj v současné době vyhlásil konkurz prakticky na všechna ředitelská místa. V otevřeném výběrovém řízení musí vyhrát ti nejlepší, skutečně nároční manažeři, kteří dobře chápou podstatu výuky na gymnáziích. Počet žáků ve třídách by měl být limitován, aby mohla probíhat kvalitní výuka. Na studium na gymnáziích by se měli hlásit jen žáci s vynikajícími výsledky a se schopností se dále mentálně rozvíjet. Přijímací zkoušky by měly být jednotné pro celý kraj a studenti by si měli vybírat školu podle toho, jak uspěli při přijímacích zkouškách. Slabý student, nebo student bez zájmu by měl být ze studia vyloučen, resp. měl by být přesvědčován, aby školu opustil sám. Otázka rozlišování čtyřletých a víceletých gymnázií není podstatná – pro kultivaci činnosti mozku je samozřejmě výhodné zatížení co nejdelší, proto z tohoto pohledu jsou lepší víceletá gymnázia; měla by být prostupná tam i zpět. Podstatný je přístup rodičů, dítě přijaté ke studiu do gymnáziu je výhrou i závazkem.

Rudolf Cogan, člen rady kraje