Pražské jaro bylo nádherné vzepětí touhy po svobodě, právě tak oslnivé jako křehké právě proto, že stálo na prosté víře, že pravda vítězí.

Nevítězí. Ne tak snadno. Přesvědčili jsme se o tom, když naše víra ve svobodu vykrvácela na dlažebních kostkách pod pásy ruských tanků.

I dnes z tváří demonstrujících Bělorusů čteme nadšení a odhodlání, víru, že pravda zvítězí. Právě pro naši zkušenost jsme povinni jejich víru ve vítězství svobody a demokracie podpořit. Apelem 21. srpna by pro dnešní dny měl být náš tlak na Evropu, aby neustupovala vrahům a násilníkům tam, kde jde zase o lidské osudy.