Naše bezpečnost není samozřejmost, o tom nemůže být v dnešním světě sebemenších pochybností. Také o tom jsem mluvil na desátém ročníku stejnojmenné konference.

Budu moc rád, když si přečtěte můj projev.

Leckdo z nás mohl během poslední dekády snadno nabýt dojmu, že se střední Evropy přímé ohrožení bezpečnosti netýká. Tento názor se však ukázal jako ryze bláhový a naivní.

Odhalení skutečné příčiny výbuchů muničních skladů ve Vrběticích bylo jasným důkazem skutečných zájmů a praktik Ruské federace. Ačkoliv poslední sovětský voják opustil Československo už před více než třiceti lety, touha dostat střední Evropu opět do své sféry vlivu neopustila Rusy nikdy. Tento jejich odvěký problém definoval přesně Václav Havel, když prohlásil, že Rusko přesně neví, kde začíná a kde končí.

Napadením Ukrajiny se slova prezidenta Havla jen potvrdila. Putinova touha po územním zisku a jeho zoufalý pokus o návrat do časů před pádem Železné opony, však ukázal i mnohá pozitiva. Putin nechtěl pouze ovládnout Ukrajinu, ale také rozdělit a rozeštvat NATO a Evropskou unii.

Výsledek? Dnes proti Putinovi stojí civilizovaný svět jako jeden muž. Stačí se podívat na to, kdo patří mezi jeho hlavní spojence. Na Valném shromáždění OSN hlasují společně s Rusy Bělorusko, Eritrea, Mali, Nikaragua, Severní Korea či Sýrie. Putin je v izolaci morální, ekonomické i politické.