Cílem všech je, aby dítě mělo či našlo láskyplný domov. Jsou a vždy budou bohužel děti, jejichž zdravotní či psychický stav je takový, že jiná než profesionální péče je těžko představitelná. Jsou rodiny, které jsou vděčné za to, že mají takovou zdravotní či paliativní péči pro své děti k dispozici. Zařízení ale bohužel pečuje také o mnoho dětí, na jejichž stavu se podepsali jejich vlastní rodiče. To je pro mne těžké unést. Na straně druhé jsem vděčná, že se jim péče dostalo.

Pěstounská péče je tou správnou cestou pro většinu dětí. Ale pro některé možná není. Zařízení, která se těmto složitým osudům věnují, mají můj ohromný obdiv.

Až kolem vás půjde vychovatelka s dítětem na kšírech, nesuďte ji, prosím. Třeba je to jediná cesta, jak kloučkovi, kterému v ranném dětství někdo hodně ublížil, zachránit život, aby neutekl pod první auto.

Na fotce s usměvavou paní ředitelkou Dětského centra Jihlava (nový název pro kojeňák) a lékařkou, paní Rýglovou. Až někdy budou udělovány nějaké medaile za neviditelný ale nedocenitelný přínos společnosti, vzpomeňme si na ni. Stejně tak jako na všechny pečovatele, psychology a další zaměstnance těchto zařízení.