Přiznám, že jsem z diskuze s kolegyní Richterovou z Pirátské strany smutná. Tři roky se spolu slušně bavíme a respektujeme, že sic mají jen čtyři hlasy ale spoustu funkcí. Diskutujeme trpělivě o jejich transparentních a byrokratických požadavcích, které sice často považujeme za pitomost, ale hledáme konsensus. Taky opakovaně říkáme, že digitalizaci stavebního řízení je třeba brát vážně.

Piráti to podělaj. Způsobí vlastní neschopností situaci, kdy i jinak trpělivý premiér dospěje k názoru, že to takhle to dál nejde. A Piráti se místo sebereflexe jak lusknutím prstu zblázní, začnou nás označovat kmotry, melou o zákulisních vlivech, oligarchech, uráží, špiní.

Fakt hnus. Tři roky se denně bavíme, tykáme si, hlasujeme spolu, v zahraniční politice jdeme stejným směrem. A teď má kolegyně téměř problém mi podat ruku po vysílání a podívat se mi do očí. Přes noc jsem se stala nepřítelem… když oni zklamali - nás, jejich vlastní voliče, tuhle zemi.  Divnej svět.

Jedeme dál! Tahle země si to zaslouží! Lidé, kteří nám dali důvěru, si to zaslouží! Programové prohlášení platí. Když chtějí jít Piráti pryč, ať jdou. Budeme plnit společné programové prohlášení bez nich. Máme za sebou velký kus práce a před sebou složitý rok. Není čas na hloupé půtky.