Dobešová (ANO): Odbory se bojí špatného vztahu mezi jednotlivými kategoriemi učitelů

Myslím, že většina pedagogů ví dlouhodobě o tom, že se takový kariérní řád, který se dnes projednává ve Sněmovně, připravuje. Já jsem i ve svém prvním vystoupení říkala, že pedagogická veřejnost podporuje kariérní řád. Nicméně s paní ministryní jsme se potkaly na kulatém stole a já osobně bych ráda upozornila na některé věci, které vnímám jako - řekla bych - ne úplně jasné a možná i někdy jenom napsané na papíře. Možná že teď řeknu věci, které spíš řeknu ze své pedagogické zkušenosti a zkušenosti ředitele školy.

V kariérním řádě se uvádí a mluví o uvádějícím učiteli. Musím říct, že prozíraví ředitelé uvádějícího učitele vždy mají, protože vědí, že každý pedagog, který skončí Pedagogickou fakultu, potřebuje někoho, kdo mu pomůže vstoupit do praxe. To, co oceňuji, je, že tento starší kolega bude finančně ohodnocen a nebude to tedy dělat pouze proto, že byl požádán a v případě, že zbudou nějaké finanční prostředky, také ohodnocen.

Mluvíme tady o metodických kabinetech, ale já jsem ředitelkou na odborné škole a musím říct, že my to nazýváme komise metodické, a bez metodických komisích bychom nemohli existovat, protože to jsou ty orgány, které nám v minulosti pomáhaly se školními vzdělávacími programy, které jsou garanty obsahu vzdělávání podle jednotlivých aprobací. Myslím si, že to, co je dobré, je, že budou zastřešovány na krajské či jiné úrovni a budou tedy i dále vedeny metodicky.

Uvádí se tady také speciální pedagog, ale opět říkám, pokud je moudrý ředitel velké školy, tak opravdu speciálního pedagoga dneska už na škole musí mít, protože není to jenom o žácích, kteří potřebují pomoc z hlediska různých DIS, ale speciální pedagog má svoji úlohu a přebírá část funkcí třídního učitele a pedagoga jako takového.

V pozměňovacím návrhu se uvádí přesnější kvalifikace učitelů praxe. Já jsem za to velice ráda, protože opravdu těchto učitelů ve školách je velice málo. Co mě ale trápí, je, že je platíme v deváté a v desáté třídě, a to ani snížení kvalifikačních předpokladů nevyřeší. To znamená, že ti učitelé prostě u nás nebudou, pokud je nepřesuneme do jiné platové třídy. Vím, že Ministerstvo školství uvažuje o desáté či jedenácté platové třídě plus kvalifikačním příplatku. Tlačily na to odbory, které se bojí nějakého špatného vztahu mezi jednotlivými kategoriemi učitelů.

Ale já se domnívám, že učitel praxe už ze svého názvu je nazýván učitelem a měl by mít tedy srovnatelné podmínky s učitelem teorie, protože jeho práce je stejně náročná jako učitele ve třídě. A to si myslím, že je nedostačující.

Paní ministryně ví, několikrát už jsem na to upozorňovala, že operujeme s termínem samostudium na zvyšování kvalifikace, a my všichni, ředitelé, vnímáme dobu samostudia jako dobu volna. Je tedy velmi těžké vysílat zaměstnance na služební cestu v době, kdy on si žádá o uvolnění z práce. Diskuse se nakonec svedla k tomu, jestli máme určovat pedagogovi sedm dní či dvanáct dní. V tom já nevidím problém. Já opravdu nesouhlasím s výkladem MPSV, že v době samostudia mohu vyslat jako zaměstnavatel pedagoga na služební cestu. Z toho totiž vyplývají pracovněprávní vztahy v době, kdy má nárok na diety, má nárok na náhradu cestovného, ubytování, ale samozřejmě i v případě, že se zraní nebo dojde k havárii v době přesunu, vyplývají z toho nějaké pracovněprávní závazky.

To, co mě nejvíce trápí na kariérním řádu, je plán kariérního rozvoje. Já vím, že to je dobré, že učitel ví, co ve dvou letech bude dělat, ale je to opravdu papírování. Já mám ve škole 75 učitelů. Představa, že 150 učitelům v září kontroluji či případně s nimi koriguji kariérní řád, mě úplně děsí, protože ředitel má spoustu dalších jiných povinností. Z mého pohledu to opravdu buď bude čistě administrativní záležitost, nebo - pokud to budeme dělat poctivě - nám to zabere hodně času.

Možná, že se mýlím, možná praxe ukáže, že tomu tak není, nicméně my už jsme opravdu teď zavalováni takovým množstvím administrativy, takové té plíživé, takové, o které nakonec, když se dělá svodka, ani nikdo neví, tak z toho mám opravdu trochu strach.

Jenom upozorňuji, v pozměňovacím návrhu, který přijal školský výbor, se v části ukotvení kariérního systému říká, že Ministerstvo školství zřídí právnickou osobu za účelem zajištění profesního rozvoje pedagogických pracovníků. (Paní ministryně něco poznamenává mimo mikrofon.) Já jenom doufám - ne, já vím, že nejde o novou, já mluvím o něčem jiném - já jenom doufám, že ty organizace, které dneska zřizují kraje, jako je třeba vzdělávací institut pro Středočeský kraj, a které tuto roli plnily v době, kdy národní ústav ji neplnil, nebudou mít teď silnou konkurenci v tomto orgánu, protože to jsou systémově nastavené organizace, zřizované kraji a mají k učitelům daleko blíže než tato centrální organizace. Ale možná, že paní ministryně na to odpoví a řekne, jak je to myšleno. Ale bohužel, v návrhu není řečeno, že kromě jiného také tato organizace.

A myslím si, že bychom neměli mít generálního partnera, který jako jediný nám v Čechách bude říkat, jak má vypadat vzdělávání, že diverzita jistě také přispěje ke kvalitnějšímu vzdělávání pedagogických pracovníků.

Dovolte mi, abych - ačkoliv zatím neznám pozměňovací návrhy dvou mých kolegyní z TOP 09, ale protože je avizovaly, tak mi dovolte, abych se vyjádřila také k těmto dvěma návrhům. Jedná se o návrh paní Putnové, která - už to tady bylo zmíněno mou předřečnicí paní poslankyní Semelovou - chce navrhnout půlroční lhůtu na takový refreshment. Já si myslím, že učitelé to opravdu potřebují, ale nejsem si úplně jistá, že tahle věc pomůže systémově ve školství, protože to samozřejmě znamená větší náklady na financování platů učitelů a znamená to i organizační nároky.

Dovolte mi, abych také reagovala na vystoupení paní poslankyně Niny Novákové, která přišla s velmi revolučním návrhem, který bych tady jenom stručně parafrázovala, že studenti na středních školách se budou podílet na hodnocení učitelů při zvládání jejich atestačního řízení, že budou hodnotit učitele a jejich hodnocení bude součástí hodnocení ředitele školy. Dámy a pánové, já tomu říkám škola naruby. Učitelé budou dostávat známky a žáci budou diktovat podmínky.

Já bych prosila, aby se opravdu občas poslanci zašli podívat do reálu, do škol, jak vypadá vztah učitele a žáka, jak těžko se nám dává v dnešní době dohromady vzdělávací proces, protože práva žáků jsou opravdu dnes už skoro absolutní. Já nemám problém s tím, když student dá řediteli svoji zpětnou vazbu, jak učitel vyučuje. S tím opravdu nemám problém. Dobrý ředitel to většinou ví. Dobrý ředitel ví, jak jeho učitelé učí. Jen nemá tolik nástrojů nahradit je lepšími učiteli, protože nemá dostatek peněz a protože třeba daná profese na trhu práce je nedostatkovým zbožím.

Nicméně já za sebe říkám, že tento návrh nepodpořím, protože jsem stále ředitelkou školy a vím, jaký by to mělo dopad ne pedagogické sbory. Učitelé by těsně před nějakou zkouškou či nějakým kvalifikačním stupněm se jistě snažili daleko více asertivně žáky přesvědčit, jak jsou skvělí. Já budu raději, když je o tom budou přesvědčovat každý den, bez nějakého cíleného hodnocení žáky.

Ve Sněmovně byl kulatý stůl, kde studenti se snažili přesvědčit o svém návrhu. Vím, že navštívili i ústředního školního inspektora, mě nicméně nepřesvědčili, protože dotazník, který nám dali jako návrh, kterým budou jaksi hodnotit učitele, měl faktické chyby. Já bych hodnotila jejich vystoupení z hlediska formálního za jedna, z hlediska obsahového za čtyři, celkově za tři.

To je vše, co jsem chtěla říci ke kariérnímu řádu. Já vám moc děkuji, že jste mě pozorně sledovali.