Dobré odpoledne, vážená paní předsedající, dámy a pánové, kolegyně a kolegové. Ráda bych také přispěla svým názorem k novele, která otevírá opět zákon 561 o regionálním školství. Spousta informací tady již padla. Hovoří se o rozdílném financování v rámci jednotlivých krajů, ačkoliv očekáváme od škol naprosto stejné kvalitní přístupy a kvalitní výstupy.

To všichni víme a dlouhodobě jako ředitelé voláme po reformě financování regionálního školství. To, co tady ale zatím nezaznělo, je to, že tato reforma se týká pouze platů učitelů a nepedagogických pracovníků a netýká se celkového financování škol. Protože provozní prostředky škol jsou financovány svými zřizovateli u zřizovatelů obcí a krajů a samozřejmě ze státního rozpočtu - řekla jsem samozřejmě, pro mě to tak samozřejmé není, ale je to fakt - ze státního rozpočtu je provoz financován u soukromých a církevních škol.

Ale tato otázka se touto reformou neřeší. Řeší se zde pouze platové podmínky učitelů a nepedagogických pracovníků. Tím, že v roce 2000 přešly střední školy pod krajské úřady, se začaly rozevírat nůžky mezi jednotlivými školami v rámci jednotlivých krajů. A opravdu, ačkoliv očekáváme stejnou kvalitu na severu naší republiky jako na jihu, tak přesto jsme doposud akceptovali to, že tyto školy byly rozdílně platově financovány.

Škola 21. století potřebuje také jiné profese, než jenom učitele, školníka a ředitele. A na to se při financování velmi zapomínalo. Žádná škola neměla šanci dostat mzdové prostředky na školního psychologa, ačkoliv se v zákoně o regionálním školství od roku 2005 zcela legitimně tato profese zmiňuje. A samozřejmě zcela legálně do škol dnes tato profese patří.

Žádný ředitel nedostane finanční prostředky na speciálního pedagoga. Neexistují kolonky na správce výpočetní sítě. A to všechno ředitelé musí ze svých prostředků zajistit. Ti, kteří chtějí mít opravdu kvalitní školu a chápou, že škola je úplně jiné prostředí, než prostředí v 19. století, tak se tyto profese prostě do této školy snaží dostat, ale na úkor financování platů učitelů. A to samozřejmě není správně.

Velice oceňuji, že se mění parametr platů učitelů a nepedagogických pracovníků a nejde se pouze za počtem žáků. Samozřejmě, že každý ředitel se chová tak, jak se chová. Potřebuje přežít, potřebuje zafinancovat školu a potřebuje mít mzdové prostředky pro své učitele. A proto na středních školách, ale řekněme si, že i na základních školách, se dělá maximum proto, aby zde bylo co nejvíce žáků. Ale to přece není cílem. Cílem je, aby zde byla co nejkvalitnější výuka a nemuseli jsme se starat o to, jestli máme dostatečný počet žáků, abychom tu výuku mohli zafinancovat.

Velice si vážím toho, že ministerstvo přistoupilo k financování platů zaměstnanců a to přesně podle mzdových inventur. My jsme vždycky na začátku roku dělali mzdovou inventuru, ale byla nám k ničemu, protože jsme dostávali podle limitovaného počtu, závazného ukazatele počtu pracovníků průměrnou mzdu na tyto pracovníky. A kdo měl starší sbory, samozřejmě měl i větší problémy.

Uvědomuji si ale úskalí této reformy. A to v momentě, kdy půjde o zafinancování podle platových tříd a platových stupňů nepedagogických pracovníků, kde se bohužel v současné době se zvyšováním státem garantované minimální mzdy mnohdy dostáváme až o 2 000 v tom tarifu a stupni pod státem garantovanou minimální mzdu. A to ředitel musí zafinancovat, musí tyto zdroje mít. Pokud ministerstvo zafinancuje ale pouze platovou třídu a platový tarif, nebude tady žádný polštář, o který by se ten ředitel mohl opřít.

Věřím a těším se na diskuzi jak ve výborech, tak především i v podvýborech. Dneska jsem se zúčastnila kulatého stolu a velmi mě potěšil přístup odborné veřejnosti k této reformě, která kvitovala to, že se k reformě nedostává až v momentě, kdy je hotová, kdy je napsaná, ale měla šanci se na této reformě podílet. To je dobrý začátek k diskuzi, která musí vyústit v dobrou změnu financování.

Uvědomuji si, že bez zvýšení finančních prostředků, které do školství přijdou, tato reforma nedosáhne kýženého cíle. Cílem bylo zvýšit kvalitu vzdělávání a přispět k tomu právě prostřednictvím změny financování školství. Doufám, že všechna tato úskalí v době té diskuze budou vyeliminována, ale jak se nám to podaří, to se ukáže až v momentě, kdy reforma vstoupí v účinnost a projde praxí.

Protože pouze praxe nám ukáže, zda ty teoretické předpoklady, které jsme učinili a rozhodli, jsou správné.

Takže já, jak už jsem řekla, se těším na tu diskusi. Věřím, že tato reforma přispěje ke zkvalitnění vzdělávání, a po tom my všichni, kteří jsme v praxi, toužíme. Děkuju vám za pozornost.