Já bych ráda reagovala na vystoupení mého kolegy, pana poslance Fiedlera. My jsme před čtrnácti dny materiál Koncepce jazykového vzdělávání v letech 2017 až 2022 měli v mém podvýboru pro střední a vyšší odborné vzdělávání, který zasedal zároveň s podvýborem pro základní a mateřské vzdělávání. Já za sebe mohu říci, že si myslím, že té energii, kterou v současné době dávají učitelé do jazykového vzdělávání, neodpovídá kvalita vzdělávání. V tom naprosto s panem Fiedlerem souhlasím.

To také konstatovala zpráva, kterou jsme v podstatě u kulatého stolu s odborníky probírali. Překvapilo mě, že výsledky maturitní zkoušky z jazyka, kdy studenti si tuto zkoušku vybírají, zvládne více než 90 % studentů, nicméně parametr zkoušky, která má mít úroveň B1, je pouze na 44 % znalostí studentů, ačkoliv evropský rámec říká 60 %. Znamená to, že Cermat jaksi snižuje nároky na studenty, aby byla vyšší úspěšnost studentů u maturity. To mě samozřejmě znepokojuje.

Já se domnívám, že opravdu máme velké množství hodin a myslím, že ředitelé i přidávají nad své rámcové vzdělávací programy počty hodin, aby se jazyková výuka zkvalitnila. Ale je tu několik momentů, které hrají důležitou roli. Potýkali jsme se v devadesátých letech s tím, že prvním jazykem se stával anglický jazyk a na základních školách začali učit angličtinu učitelé, kteří ji souběžně začali studovat, neměli tedy svoji plnou kvalifikaci. To se pak přeneslo i na znalosti těchto studentů na střední školy.

Já jsem jazykář, 34 let vyučuji na střední škole jazyk, takže na to dokážu mít odborný názor. A je opravdu daleko těžší odučovat žáky chyby, než je naučit něčemu novému. To je ad 1, proč ta kvalita není taková.

Ad 2. V této zemi je velmi silný lobbing dabingu. My nemáme možnost sledovat od mládí pohádky s velmi jednoduchým anglickým jazykem, aby děti přirozeně poslouchaly jazyk a přirozeně tomu jazyku přivykly.

Ad 3. Já souhlasím s tím, aby učitelé angličtiny vyjížděli na stáže do anglicky mluvících zemí, aby si zdokonalili svou vlastní angličtinu a přenesli tyto zkušenosti do výuky.

Ad 4. Důležitá je tady - byť jsme se na tom kulatém stolu dozvěděli, že v centru zájmu této koncepce je učitel, já se domnívám, že v centru zájmu jsou žáci a jejich motivace. Bohužel, jejich motivace není dostatečná. Proto já bych naopak podporovala výjezdy nejenom učitelů, aby zkvalitnili svoji přípravu, ale výjezdy žáků, aby zjistili, jak je důležité se jazyk učit a jak za hranicemi českého státu se s češtinou prostě neuživí. A musíme si říci, že angličtina se postupně stane tím důležitým komunikačním jazykem pro Evropskou unii.

To, s čím jsem se v té koncepci nemohla ztotožnit, co se v ní navrhuje, je to, že do budoucna by měly být dva povinné cizí jazyky. Já jsem jazykář a jak říkám, 34 let učím jazyky, ruštinu a angličtinu. To je moje aprobace. Když jsem se stala ředitelkou "zemědělky", tedy odborné školy, kde se učily dva jazyky, tak jsem došla k závěru, že je lépe učit jeden jazyk a naučit ho děti pořádně než mít dva jazyky a blbě, neumět nic.

Takže já mám problém s touto koncepcí ve smyslu dvou povinných jazyků na odborných školách, protože v souvislosti s maturitou z matematiky, kdy ředitelé budou muset zvýšit počty hodin matematiky z 10 na 16, aby se srovnali (srovnaly?) s gymnázii, a budou muset snížit odbornou výuku o dalších deset hodin pro druhý cizí jazyk. Z tohoto pohledu mám problém s touto koncepcí, protože z odborných škol se bohužel touto zásadní změnou stanou odborná gymnázia.

Co se ale jinak týká toho materiálu, tak si myslím, že dává určitý pohled na to, kam bychom v jazykovém vzdělávání jít měli a zrovna mobility nevidím jako věc, kterou bychom měli zavrhnout. Tu naopak vidím jako velmi dobrou.

A jestli ve vyúčtování jsou prostředky za ubytování, stravu, pojištění a dopravu, tak to tam opravdu takto musí být.

Co ještě na té koncepci já osobně vidím jako nevýhodu, je to, že plánuje tyto mobility pouze z evropských peněz, tedy nedává systémový nástroj do rukou Ministerstva školství, aby systémově dlouhodobě podporovalo výjezdy, protože v momentě, kdy se skončí nějaké projektové období, skončí se i tato aktivita, a já to považuji za velmi důležité.

A samozřejmě, vzdělávání učitelů a nové metody a nástroje výuky, to je nezbytné. Já sama jsem zažila klasickou výuku a poté po revoluci, když jsme se dostali do zahraničí a viděli jsme, jak se jazyk učí jinak, zážitkově, tak bych samozřejmě přála i našim studentům, aby to zažili.

A o kvalitě? Je to o kvalitě dětí, o kvalitě učitelů a o finanční podpoře. Budeme-li mít všechny tyto tři momenty, tak všichni budeme dobře jazykově vybaveni.