Pokud člověk není tzv. "eurohujer", tak má ve volbách do EP docela omezené možnosti. Jak a na základě čeho se rozhodovat? V prvé řadě vyloučíme evidentně proevropské strany typu TOP09, ČSSD, STAN a takovou tu bukanýrsko - korzárskou stranu ... aha přebarvené komunisty - už vím - Piráty apod. Potom to na první pohled vypadá, že možností je spousta. Pojďme si probrat ty nejvýraznější.

1) ANO. Ano - vymezuje se ústy pana Babiše vůči několika euronesmyslům typu přijetí eura, migrační politka, ale: jak věřit někomu, jehož firmy (pardon - firmy ve svěřeneckém fondu) jsou doslova závislé na dotacích z EU? Nevěřím, že by si kapr sám vypustil rybník. Již z tohoto důvodu je pro mne ANO naprosto nepřijatelné.

2) SPD. Okamura má líbivá hesla jako Odejdeme po anglicku apod. Ale jak vidíme, tak Brexit není úplně dobrým příkladem bezproblémového odchodu. Navíc je pro mne Tomio neprůhledný neustálým zanikáním a vznikáním nových stran, které se mu pravidelně rozpadají. A sledováním různých rozhovorů s poslanci SPD v médiích nemám dojem, že se jedná (z hlediska intelektu) vždy o nejostřejší tužky v penálu.

3) KSČM. Zajímavé je, že podle hlasování jejich zástupců v europarlamentu by byli docela přijatelní. Ale já jsem již starší ročník, totalitu jsem zažil a já jim jednoduše nevěřím. Navíc zbytek jejich programu je pro mne už úplně nezkousnutelný. Prostě tak nějak z principu volit komunisty nemůžu.

4) Spousta pidistran. Například různá seskupení okolo paní Samkové, pana Matějky apod. Nic proti nim. Programy jsou hezké, argumentace také, jsou mi sympatičtí, ale má to jednu velikou chybu. Nikdo o nich neví. Hlas pro tyto strany je na 99,9% hlasem hozeným do kanálu bez možnosti cokoliv ovlivnit.

5) ODS. V této straně je spousta realisticky smýšlejících lidí, ale i spousta oněch zmíněných "eurohujerů". Vidím ODS jako stranu, která se snaží stůj co stůj získat bývalá procenta za cenu ústupků z pravicových pozic. Její zastupitelé již reformují EU 15 let bez jediného výsledku. Navíc, když se podívám, jak jejich reprezentace v EU hlasovala, tak jsou pro mne nepřijatelní.

6) Svobodní. Tady je stejný problém jako již se zmíněnými "pidistranami". Ale už jednou překvapili - i když jim průzkumy dávaly cca 1%, tak nakonec měli 1 europoslance a přesáhli hranici 5%. A pokud se podívám do historie, tak Petr Mach i Jiří Payne vždy hlaovali v souladu s mými představami. Ano, i zde je riziko, že můj hlas "spadne do kanálu". Já to risknu, protože nemám jinou rálnou alternativu! Ale Svobodní jsou z mého pohledu ideově čistou stranou ve vztahu k EU a navíc největší z malých stran. Můj hlas tudíž půjde sem.

(více ZDE)

(převzato z Profilu)