Krach byrokratického experimentu před rokem 1989 nevysvětlí, proč po tolika letech je politická levice vytěsňována populismem a oligarchy. První svobodné volby v roce 1990 byly spíše referendem o postkomunistické transformaci. Postupně se ale osou politické soutěže stal tradiční souboj pravice a levice. Tehdy se k politické levici hlásilo až 40% voličů. V posledních letech ale tradiční levice ztrácela na prestiži. Zejm. migrační a zdravotní krize upozadila její vymezování vůči pravici. Nejen v ČR ale v celé Evropě její podpora klesla pod 20%, navíc se tříštila.

Česká levice zažívá podobnou krizi jako jinde jen asi hlubší než jinde. Polská levice vypadla z parlamentu již v roce 2015 a v roce 2019 se jako nová Lewica vrátila, ale na úrovni 10%. Maďarská levice (pouze Szocialista Párt) je slabá dlouhodobě. Slovensky SMER sjednocující levici vypadl z vlády a rozdělil se na více částí. Německá Die Linke spadla až na 4,9% i když tamní Sociální demokracie chytila druhý dech.

Letošní parlamentní volby v ČR byly spíše referendem o střetu Babiš Antibabiš. A mobilizační efekt tohoto střetu levici dál potápěl. Přitom mezi lidmi poptávka po řešeních, které jsou své povahy spíše levicové, existuje. Ukotvení lidí kolem dominantních sociálně ekonomických hodnot je stále významné. Bez levice bude politická scéna kulhat na jednu nohu. Levice včetně KSČM ale musí nyní hledat znovu svou cestu a vymezit se jak vůči vznikající pravicové vládě, tak vůči neřešením populistické opozice.

Možná milion bývalých voličů levice je dnes u ANO, ANO se nyní přesunulo do opozice, přitom vlastně levicí není. Kam se vrtne volič hlásící se k levicovým hodnotám solidarity po volbách? Ve srovnání s populisty působí dnes celá česká levice vyčerpaně a šedě více než jinde. Momentálně úspěšnější populisté přichází s podivnou hybridní směsí bizarního identitářství a různých fobií. Oslovují spíše negativními emocemi, než použitelným řešením.

Pomůže nyní nástup slovního radikalismu? Pokud někteří chápou svoji volbu spíše jako protest, je povinností každého, kdo to myslí s budoucností vážně, vázat tento spíše negativní potenciál protestu a orientovat ho pozitivně. KSČM dostala v tuto chvíli v parlamentních volbách červenou kartu. Musí se tedy rozhodnout jak bude fungovat jako mimoparlamentní síla, jestli se má vrátit na nejvyšší politické hřiště.

U nás má ČSSD před svým prosincovým sjezdem, KSČM na mimořádném sjezdu v říjnu sice zvolila vedení nové, ale s krizovým mandátem jen na půl roku. Znejistělá levice se bohužel dnes často vyčerpává absurdním ideovým sporem mezi tzv. pokrokáři a tradicionalisty. Jalové by byly i spory o hegemonii na levici, když jsou na tom špatně všechny složky české levice. Stará schizmata na levici jsou už přežilá. Nesmí pokračovat v netolerantní hře na majitele pravdy, které v minulosti levici oslabily.