Nemá asi valného smyslu nyní samoúčelně přibíjet paní mistryni na pomyslný pranýř. Ostatně, za svůj nehorázný výrok se později omluvila.

Mnohem důležitější je celkový kontext jejích slov, který vypovídá o celkové úrovni naší politické scény – a hlavně o enormním úpadku vzdělanosti, nejen v rámci politické třídy.

Úpadek vzdělanosti

Paní ministryně v životopise uvádí, že vystudovala několik zahraničních vysokých škol. To nikdo nezpochybňuje. Tristní je fakt, že se takového výroku vůbec může dopustit absolvent univerzity. Dříve by to bylo nemyslitelné i u žáka druhého stupně základní školy.

Politik, natož člen vlády, by neměl být pouhý expert či byrokrat, mělo by se jednat o osobnost s širokým rozhledem a přirozenou inteligencí, která dokáže občany v těžkých dobách, typu té, kterou právě prožíváme,  uklidnit a jít jim příkladem.  Nikoli přilévat olej do ohně nepřiměřenými výroky, navíc  nepravdivými, za které je nucen se vzápětí omlouvat.

Poté vznikají oprávněné pochybnosti, zda dokáže kompetentně řídit svůj resort, jestliže opakovaně zcela selhává i v základní analýze dnešní situace a jejích souvislostí.

Německá likvidace českého vysokého školství

Druhá světová válka byla temnou kapitolu moderních dějin, naší zemi způsobila fatální a nenahraditelné škody, zejména ty lidské. Statisíce Čechů zavražděných Němci, genocida Židů, miliardové materiální škody a zmrzačená duše národa.

Ministryně Maláčová ve své omluvě mimo jiné sdělila, že chtěla hlavně poukázat na to, že ani válka nevedla k tak dlouhému uzavření škol pro většinu žáků a studentů jako současná epidemie koronaviru.

Ale ani toto není pravda!

17. listopadu 1939 přece němečtí nacisté uzavřeli české vysoké školy, což vytrvalo až do května roku 1945!

A nejen to.