Když dojde ke sporu kompromis vyžaduje, aby si obě strany šmátli do svědomí, protože nic není černobílé. Proto jsem přesvědčen, že současná květnová mini válka mezi Palestinci a Státem Izrael je vinou obou stran. 

Během začátku muslimského svátku ramadán izraelská policie uzavřela prostranství u damašské brány ve východním Jeruzalémě. Tam se musulmani po setmění scházejí. Palestinské Araby to právem rozčílilo. Někteří z toho vytvořili záminku k potyčkám s bezpečnostními silami. Demonstrace se stupňovaly a šířily se mezi místními Araby do dalších izraelských měst. Nakonec korunu bordelu v Izraeli dodalo blížící se rozhodnutí soudu o vystěhování desítek Palestinců z domů ve východním Jeruzalémě, protože jsou židovským majetkem. Radikální palestinské hnutí Hamás dalo izraelské vládě ultimátum, aby s přesunem rodin přestala.

Samozřejmě Hamás věděl, že Izraelci mávnou rukou. Proto se v pondělí 10. května v 18:01 hod. zapojil do sporu tím, že na Izrael vystřelil prvních sedm raketových pozdravů, a válečnický mejdan mohl začít. Kdyby Izraelci nešlapali jako slon v palestinském porcelánu, nemuselo k tomu dojít.  

Amos Harel v centristickém deníku Haretz 14.května napsal, že v takových případech jde o vinu židovského premiéra Benjamina Netanjahua. Stejně jako u koronaviru v březnu před rokem, i načasování událostí posledních týdnů hrálo ve prospěch Netanjahua naprosto dokonale. Na začátku eskalace v Jeruzalémě byly znát stopy jeho aktivního povzbuzování. Došlo k velkému rambajzu minutu před tím, než se jeho nepřátelé chystali sestavit vládu, která by ho po více než tuctu let zbavila moci. Je to Netanjahuova dočasná spása v podobě jeruzalémských nepokojů a nepokojů v arabských komunitách uvnitř Izraele s doplněním raketovou střelbou a leteckým bombardováním civilních objektů, obytných domů, ve kterých umírají ženy děti, starci a to je na tom to nejhorší.

Nedopadne jako antisystémový demonstrant Ježíš Kristus, a nevezme ho nakonec také státní moc za flígr? V sociálních médiích odhalují Netanjahuovy slabosti jako někoho, pod jehož dohledem došlo přímo v izraelskému státu k vnitřnímu boji Arabů s Židy, což tu dříve nebylo. Nic jiného než osudové kopnutí někam by si slizký had N. nezasloužil. 

Převzato z Profilu.