Ostrou diplomatickou roztržku mezi Varšavou a Moskvou vyvolal ruský velvyslanec v Polsku Sergej Andrejev. V polské televizi uvedl, že Polsko zabránilo vytvoření koalice proti nacistickému Německu … Polsko rovněž bylo spoluodpovědné za katastrofu ze září 1939, uvedl velvyslanec.

Má více méně pravdu. V květnu 2005 v Ústeckém deníku vyšel rozhovor v rámci připomenutí 60. výročí ukončení druhé světové války v Evropě se Zdeňkem Radvanovským, historikem a tehdejší děkanem Pedagogické fakulty Univerzity J. E. Purkyně v Ústí n. L. Na mnichovskou zradu uvedl: „Polsko a Maďarsko využily našeho oslabení, aby získaly části československého území, na něž si činily nároky hned po vzniku samostatné ČSR. Generál Krejčí proto 30. září 1938 řekl, že německé síly je Československo schopno zadržet, ale boje s Německem, Polskem a Maďarskem by nedávaly naději na úspěch.“

Co se stalo v roce 1939, bylo zákonitým následkem. Polsko bylo nejen pro Československo, ale i pro tehdejší Sovětské Rusko agresivním státem. Hned po skončení 1. světové války v roce 1918 měli Poláci územní nároky na Československu, padly i výstřely. V roce 1934 uzavřely smlouvu s Hitlerem o „neútočení“ a po mnichovské zradě obsadili část našeho území.

Poláci v roce 1918 začali s obsazováním oblastí, na kterých měli Poláci jenom menšinu – kolem nich byly buď běloruské, nebo ukrajinské vesnice. Dochoval se obsah rozhovoru s britským velvyslancem ve Varšavě Rumboldem z 16. 12. 1919, kdy generál Pilsudski povídal, že do jara 1920 by mohl s armádou dojít do Moskvy. Ani protibolševická ruská uskupení se nepřidala na polskou stranu, protože Polsko počítalo s rozsáhlým okleštěním Ruska.

Dochovalo se i holedbání Pilsudského na jedné tajné konferenci, že válka je výhodný podnik. Kvůli stagnaci průmyslu by museli vydávat více na nezaměstnané, kteří tehdy byli vojáky polské armády. Operace na Ukrajině Poláci zahájili i útokem 25. dubna 1920. Postupovali a v květnu provedli mohutný útok na Kyjev. V květnu mezi Poláky bylo velké nadšení nad obsazením Kyjeva a postupu proti Rudé armádě. V červenci 1920 sovětská armáda zahájila protiútok. Do listopadu 1920 měli na vrch jednou Sověti podruhé Poláci. A zbytečná válka vyvolaná Polskem skončila na podzim mírovými rozhovory táhnoucími se až do března 1921.  Nelze zapomenout ani na to, že v květnu 1945 skončila válka a Poláci žádali, aby Československo vyklidilo oblast od Bohumína, přes Karvinou, Český Těšín až po Jablunkov. K hranicím naproti Těšínsku poslali Poláci vojenské jednotky. Nové Polsko mělo zahrnovat všechna území, kde žijí Poláci. (Totéž chtěli od třicátých let i nacisté). Sověti ale rozhodli, že bude respektována předmnichovská hranice. Do ledna 1946 uteklo z Polska do Československa na 8000 takzvaných Moravců, kteří si stěžovali na útlak v Polsku. Tak má Ruský velvyslanec pravdu, nebo pravdu nemá!

Jaroslav Doubrava, senátor PČR