Je tady sorta lidí, co rádi chodí plakat a zapalovat svíčičky, ale to už nikomu nepomůže.

Jestli opravdu chceme, aby takové případy nepřibývaly, musíme zastavit to zlo. A tím zlem je ideologie islámu, ve jménu které správný věřící pohrdá nevěřícími nebo je zabíjí.

Jistě někdo řekne, že všichni muslimové nejsou teroristé. Ano nejsou.

Ale kde se dějí islamistické teroristické útoky?

V zemích, kde žijí muslimové a jinověrci nebo nevěřící, nebo jiná frakce muslimů.

Kde se nedějí teroristické útoky?

1. v zemích kde nežijí žádní muslimové, nebo zanedbatelné množství

2. v zemích kde žijí muslimové stejné frakce.

Máme tedy jen dvě možnosti, jak žít bez islamistických teroristických útoků.

A já volím první variantu.

Ano, média varují před extremisty, co budou na muslimy pořádat hon na čarodějnice.

ALE!

Nejde o boj proti lidem muslimům, ale proti jejich náboženství a ideologii. Jako boj proti nacismu nebyl bojem proti Němcům.

Ať si každý hajluje doma a klaní se Alláhu doma.

Ale je třeba se k tomu postavit odmítavě a na veřejnosti toto zakázat, stejně jako propagaci a další projevy této ideologie, která dělá z žen a jinověrců lidi druhé kategorie a pro nevěřící má smrt. Také je vhodnou prevencí pouštět vyznavačů této víry-ideologie do země co nejméně.

Někdo namítá: „Ale oni sem utíkají před islámskými režimy.“

Ano, utekli před islámskými režimy, ale stejně pro ně mají pořád slabost. Pokud nabudou vrchu nad námi, tak tady ty režimy zavedou nakonec také. Kdo zvolil muslimského radikála Erdogana? Turecký muslimský lid.

Kdo chtěl svrhnout své sekulární vládce a zvolil Muslimské bratrstvo? Arabský muslimský lid v arabských muslimských zemích.

Kdo svrhl prozápadního šáha v Íránu? Duchovní vůdcové, podporovaní venkovským íránským lidem, který smetl pár městských intelektuálů, co to chtěli jinak.

Kdo přichází do Evropy? Lid z muslimských zemí.

Co tady nastolí, když bude mít tu možnost? To co doma...

K té solidaritě...

Máme nějakou slabost pro Západ. Jako by lidé tam byli tak nějak opravdovými lidmi.

Sami sebe si nevážíme a ty na východě a jihu od nás přehlížíme, nebo jimi opovrhujeme.

Zajímavé je, kolik lidí si vyvěsí na profil na facebooku francouzskou vlajku, když dojde k teroristickému útoku ve Francii. Když spadlo ruské letadlo, s dvojnásobným počtem obětí než jaký byl v Paříži, k čemuž se přihlásil Islámský stát, když v Bejrůtu dojde k útoku, při kterém zahyne padesát lidí, moc nás to nevzruší.

Asi je třeba se zamyslet nad upřímností solidarity; jestli pomáhá více mrtvým nebo spíše „pozůstalým spoluobčanům“, kteří chtějí, alespoň pozdě, něco udělat, aby si smazali v duši skvrnu své nečinnosti.

Říkají, dát si na profil vlaječku je to nejmenší co mohu ze solidarity udělat. Ano, a často je to i to jediné co pro tyto oběti, i ty které teprve přijdou, udělají. Paradoxně nejvíce francouzské vlaječky vyvěšují naši „pachatelé dobra“, „sluníčkáři“, přátelé ilegálních imigrantů, tolerující a omlouvající islám i nečinnost evropských politiků.

Prostě jde o to, udělat něco, co uklidní, nebo nás postaví na tu dobrou stranu, ale moc nestojí a nikomu nepomůže.

To je vše!