Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Hezké pozdní odpoledne, kolegyně, kolegové, vládo, pane ministře, dva ministři jsou tady. Já se možná na začátku omluvím za to svoje vystoupení, protože jsem celý svůj profesní život pracoval v zemědělství a potravinářství, je to zhruba 35 let. Mimo těch posledních osmi let v politice. A budu se držet tématu a čísel. Takže moje vystoupení bude pro většinu z vás nudné. Takže za to se dopředu omlouvám.

Všichni se asi shodneme na tom, že v současné době zažíváme obrovský růst cen potravin pro naše občany, ceny rostou samozřejmě ve všech zemích Evropské unie, ale co je špatná zpráva, že u nás rostou nejvíc. A položme si otázku, proč tomu tak je. Podle mého názoru a na základě i těch zkušeností, které mám za celou tu dobu, kdy se pohybuji v tomto resortu, tak, a to není v tuto chvilku kritika pana ministra Nekuly, který je tam chvilku a i v tom resortu je chvilku, nebo z tohoto pohledu těch 35 let čtyři roky v PGRLF a teď pár měsíců, takže to není kritika určitě na jeho hlavu v tuto chvíli. Ale bohužel my jsme po vstupu, ale i před vstupem, ale hlavně potom po vstupu do Evropské unie naše vlády udělaly spoustu chyb a díky tomu se bohužel razantně snížila naše soběstačnost zejména ve výrobě základních potravin, jako je například ovoce, zelenina, brambory, maso a i vejce. A pokud nevyrobíme dostatek českých kvalitních potravin, tak jsme bohužel v této krizové době závislí na dovozu a někdy bohužel i nekvalitním dovozu. A o cenách v tuto chvilku mluvit nebudu, to vidíme všichni na pultech našich obchodů, našich supermarketů.

Bohužel dnes, a proto jsme my tu schůzi iniciovali a svolali, současná vláda sice o tom mluví, vyhodnocuje, analyzuje, dává signály, ale ty okolní země místo vydávání signálů začaly ty věci konkrétně řešit a snaží se kompenzovat zemědělským podnikatelům nárůst nákladů, především energií a snížit dopad zdražování na lidi, na běžné spotřebitele mimo jiné i tím, že snižují DPH. Anebo se baví o zastropování marží v obchodních řetězcích. Ale k tomu se dostanu. Čili cílem této schůze, i když nebude schválen program, je tu debatu aspoň zahájit. Vyvolat, aspoň zahájit, vyvolat, jak tu situaci vlastně řešit a my nějaké náměty máme.

Já bych řekl pár slov, jak to bylo vlastně s vývojem naší soběstačnosti. V nových členských zemích Evropské unie mimo starou patnáctku, vlastně vstupovali jsme od roku 2004 a později, tak Evropská komise od našeho vstupu neustále prosazovala extenzifikaci zemědělství v těch nových zemích. A já sám jsem se účastnil mnoha jednání v minulosti s různými komisaři pro zemědělství, ať už to byl Ciolo? a další. A v České republice je v současné době uplatňován systém zjednodušené platby na plochu, tak zvané SAPSy, a velké podpoře se těší také ekologické zemědělství. Naproti tomu byl bohužel zaznamenán značný útlum tradiční živočišné výroby. Už jsem to říkal: mléko, prasata, drůbež zejména, včetně vajec, ale také produkce ovoce, zeleniny a dalších investičně náročných sektorů, ale i náročných na lidskou práci.

Jenom pro zajímavost uvedu pár čísel. Nebudu se vracet do roku 1990, to nemá smysl, vezmu náš vstup do Unie, rok 2004 a rok 2015, je to relativně krátké časové období 10, 11 let. Pokud se týká výroby mléka, počtu dojnic, tak před deseti lety, respektive před patnácti lety jsme měli 436 tisíc kusů, v roce 2015 350 tisíc. Největší drama je u prasat. Tam bylo zhruba 250 tisíc prasnic v roce 2004, když jsme vstupovali. A v roce 2015 92 tisíc a mám obavu, že letos je to ještě méně. A podobný vývoj je samozřejmě u nosnic, drůbeže, brambor, ovoce, zeleniny.