Děkuji, pane místopředsedo. Vážená paní ministryně, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Děkuji ti Honzo, prostřednictvím pana předsedajícího. Nebyl by to rozhovor s členem vlády, aby v něm nezaznělo, že každých čtrnáct dní nebo každé tři týdny nastane vždycky ve Sněmovně tady ta litanie, kdy se žádá o prodloužení nouzového stavu. A vlastně ty pilné ministry ti opoziční poslanci neustále otravují svými projevy.

Jestli se domníváte, že nám je to příjemné, že tu neustále mluvíme do dubu, tak se mýlíte. Ovšem je nutné říci, že toto je jediná chvíle, kdy můžeme aktivně projevit svoji vůli a svůj postoj k nezvládání pandemie prostřednictvím vlády a špatně nastavených krizových opatření.

Já bych se rád věnoval - protože v těch projevech bylo shrnuto naše politické stanovisko, my nouzový stav nepodpoříme - ale rád bych se věnoval jedné věci, jednomu konkrétnímu rozhovoru a vyjádření pana předsedy vlády, které se týkalo našeho plánu návratu k normálu. Předesílám, že je to plán návratu k normálu, není to rozvolnění, protože rozvolnění je slovo, které je zaneseno už tolika negativními konotacemi, že se rozvolní a pak se snad znova zase ta opatření zpřísní. Je to plán návratu k normálu, který zohledňuje to, v jaké situaci se nacházíme, přirozenou imunizaci, očkování. A pan předseda vlády - já netuším, ani nevím, která varianta je horší, ale netuším, jestli o tom neví nebo jestli to byl záměrný faul - tak vzal 14 dní starou verzi, která počítala se třemi scénáři a vysmíval se opozici, že tohle je jako výstup opozice, ty barvičky? Co to je? Když před pár dny pan ministr zdravotnictví, paní hlavní hygienička a další z exekutivy dostali rozpracovaný tento plán návratu do normálu, kdy jsme postupovali tak, jak jsme slíbili - my jsme řekli: toto jsou nějaké scénáře, máme nějakou základní představu o parametrizaci, to znamená na základě jakých ukazatelů by se postupně tedy šlo těmi dalšími kroky, a to představíme do 14 dnů. Mezitím jsme absolvovali mnoho jednání s Hospodářskou komorou, samozřejmě s epidemiology, se zástupci kultury a doplnili jsme to. Určili jsme ty ukazatele. A pan ministr Blatný napsal ano, my z toho budeme vycházet, zohledníme to a jsem tomu velmi rád a jsme připraveni na jakékoli jednání, protože to je náš cíl, dostat se do normálu, spolupracovat na tom s vládou. A pak vystoupí pan předseda vlády a řekne: no podívejte se, ta opozice vlastně nedělá vůbec nic.

Mně přijde vůbec absurdní, že tady to musí dělat opozice, že my jsme si na sebe trošku ušili i bič, že furt děláme něco pro tu vládu, ale my nemáme ty stovky úředníků, my je fakt nemáme. To není tak, že by si snad všichni poslanci byli rovni. Úloha vládních poslanců je jiná než úloha opozičních poslanců. Prostě ne. Úloha vlády je jiná než úloha opozičních poslanců. A připravili jsme ten plán návratu do normálu a pan premiér řekne: no tak to se opravdu opozice moc nepředvedla. To je opravdu něco, co - buď ta komunikace ve vládě vůbec nefunguje a pan ministr Blatný si nevyměňuje informace s panem předsedou vlády nebo já vůbec netuším, co tím pan předseda vlády mínil. To znamená to je to, kam bychom chtěli směřovat, tento plán návratu, který má k dispozici vláda, má k dispozici veřejnost, kde jsou konkrétní ukazatele, incidence a další. A tam bychom chtěli směřovat.

Dovolím si ještě jeden povzdech. 17. února jsme se sešli tady ve Sněmovně, v konírně, a připravovali jsme společně to, jak by mohl vypadat pandemický zákon, aby se nemuselo opakovat to, co se tady děje dneska. A ptal jsem se pana ministra a podotýkám, že 17. února byla čísla, minimálně tedy incidence, totožná jako dnes a ptal jsem se ho: pane ministře, bude vám pandemický zákon stačit? Uvědomujete si ty právní konsekvence, že nebude např. možné omezit volný pohyb osob? Pan ministr mi řekl: bude to stačit. Fakt se na to pamatuju, ptal jsem se zcela záměrně, ještě pan předseda vlády pana ministra vyzval. A najednou to nestačí. Tak proč jsme ten pandemický zákon psali? Proč jsme ho dávali dohromady, když přesto prostě musí být vyšší bere, musí být nouzový stav za každou cenu. Vždyť to nedává vůbec žádný smysl, to jsme teda přijali zákon, podle kterého se v současné době upravuje jenom povinné testování, ale ta ambice byla absolutně jiná.

Jsme si vědomi toho, že hlasy tady pro prodloužení nouzového stavu jsou, nějak se najdou, ale je to škoda. Je škoda, že jsme tady věnovali úsilí přípravě pandemického zákona, aby se ale postupovalo pořád podle zákona krizového, aby se nastupovalo krizovými opatřeními a všechno to dobré, co v tom pandemickém zákonu je, tak přišlo vniveč.

Já věřím, že příští týden proběhne nějaké jednání s panem ministrem zdravotnictví o konkrétní podobě návratu zpět do normálu, o úpravě systému PES, jak to avizovala paní hlavní hygienička a věřím, že budeme do budoucna tu shodu více hledat a ta slova pana ministra zdravotnictví o tom, že (nesrozumitelné) z toho naše plánu návrat k normálu tak dojdou naplnění a budou uvedena v život. Děkuji vám.